Můj muž je cestovatel v čase!

Jaký je život s jasnovidným a duchovně obdařeným člověkem, který tráví většinu dne mimo své fyzické tělo?

Slovenka Julia Sellers kdysi žila ve Washingtonu společně se svým manželem Michaelem. Nyní žije znovu na Slovensku a můžete se s ní setkat i na různých přednáškách s duchovní tématikou. Je také autorkou knihy Viděl jsem to zítra, kde popisuje nevšední život se svým mužem.

….

Paní Julia, dříve než se vás budu ptát na Michaela, bych se ráda dozvěděla i něco o vás. Proč se dnes tolik zajímáte o duchovní tematiku? Měla jste sama nějaké nevšední prožitky?

V polovině devadesátých let jsem začala mívat spontánní mimotělové zážitky. Začalo to tak, že jsem se v noci probudila bolestí v křížové oblasti a zjistila, že jsem se náhle ocitla mimo své fyzické tělo. Dívala jsem na něj z výšky. To ale nebylo všechno, jasně jsem vnímala také rozhovory lidí, našich sousedů, za stěnami v jejich bytech. Slyšela jsem i zvuky a hlasy různých televizí, protože je měli měkteří naši sousedé puštěné. Nic takového samozřejmě přes zdi normálně slyšet nebylo. Moje vnímání se mimo tělesnou schránku jakoby rozšířilo. I když tento stav trval jen několik minut, byl tak intenzivní, že mi dodnes chybí správná slova k tomu, abych ho přesně popsala.

Jak jste reagovala? Bála jste se?

Poprvé se mi to stalo v roce 1994 a tehdy jsem o tom, co se mi stalo, ještě neměla žádné teoretické informace. Dokonce jsem ani nevěděla, že něco takového existuje.

Jak si vysvětlujete tu bolest?

Teď už vím, že tehdy došlo ke spontánní aktivaci tzv. energie kundalinici, která sídlí v oblasti kostrče a kříže. Neměla jsem ani tušení, proč se mi to stalo, a tak jsem začala pátrat. Určité odpovědi jsem našla až v duchovní literatuře, protože nikdo z mého okolí takové zkušenosti neměl. V dnešní době už není takový problém se k informacím o mimotělových zážitcích dostat, hovoří se o nich stále častěji i ve vědeckých kruzích. Ale přestože já určité zkušenosti s mimotělovými zážitky mám, není to nic proti tomu, co zažívá můj manžel. Vydalo to na celou knihu. On je mívá už od narození a mnohdy trvají celé hodiny. To je také důvod, proč se o něj tolik zajímá i seriózní vědecká obec. Jeho prožitky jsou fascinující v tom, že on je nemá natrénované ani uměle vyvolané, objevují se naprosto spontánně – přestože je úplně zdráv. Michaela znám už 25 let a od roku 1998 všechno, co mi o svých cestách říká, pečlivě zapisuji a dělám o mimotělových prožitcích takový vlastní výzkum.

Popíšete mi tedy nějaké zajímavé události, které se vám staly po jeho boku?

Takových okamžiků je nesčetně a popravdě na většinu z nich nerada vzpomínám, protože jsou vždycky nečekané a negativně ovlivňují náš rodinný život. Vám se možná zdá, že je to dobrodružné a zajímavé, ale pro mě jsou Michaelovy schopnosti spíše obtěžující. Stejně jako on velmi toužím po poklidné domácí atmosféře, po tom, aby se věnoval například dětem, ale místo toho neustále řeším, že je zase „vylétnutý“ z těla a zkrátka není schopen mi být plnohodnotnou oporou. K našemu rozhovoru jste si vybrala téma, o kterém poměrně nerada mluvím, ale zase rozumím tomu, že je to čtenářsky hodně lákavé.
……
OBJEDNAT celý článek i mnohé další! Tento rozhovor nikde jinde nenajdete!

……

O nevšedním životě se svým mužem jste napsala celou knihu. To je pochopitelně hlavní důvod, proč se na to ptám… Vy dokážete poznat, když je Michael „mimo své tělo“? Jak se to projevuje?

Určitě ano. Záleží na tom, co zrovna dělá. Když například sedí a dostane se mimo tělo, projevuje se to tak, že zpomalí své pohyby. Přimhouří oči, protože je v tu chvíli přestává používat. V takovém stavu už fyzické oči nepotřebuje. Přestane mluvit a dívá se jen jedním směrem. Když se ho na něco zeptám, odpoví mi automaticky, aniž by si uvědomoval obsah řečeného. Je to, jako by byl najednou na nějakém „autopilotu.“ Automaticky mi odpovídá ano, nebo ne, ale to je asi tak všechno. Pokud má Michael mimotělový zážitek během chůze, tak zpomalí, zase přimhouří oči a začne se najednou hýbat jako podivný robot. Vypadá, jako by snad měl problémy s pohybem v prostoru, jako by si nebyl jistý svým krokem a bál se, že do něčeho narazí. Klidně byste si ho mohli splést se slepcem, který si doma zapomněl svou hůl.

Jak si to vysvětlujete?

Jde totiž o to, že když člověk vystoupí ze svého fyzického těla, jeho vědomí se rozšíří a dojde k úplné změně v prostorovém vnímání. Najednou zkrátka pozorujete sami sebe z výšky. Vidíte své tělo, jak například kráčí po ulici a stále si uvědomujete, že jste to vy, ale zároveň víte, že nejste v těle. Vaše rozšířené vědomí je náhle odděleno od všeho fyzického. Současně jste ale najednou schopni vnímat mimosmyslově úplně všechno a v plném rozsahu. Jak bych vám to přiblížila? Obvykle jsme schopni vnímat určitým způsobem to, co nám přináší naši pět smyslů. Zrak, chuť, hmat, čich a sluch. Když se ocitáme mimo své tělo, tohle všechno se mnohonásobně zintenzivňuje a úplně mění. Tak třeba váš zrak. Najednou nevidíte jen to, kam se nasměruje vaše hlava, ale v jeden okamžik vnímáte všechno, co se děje před vámi, za vámi, vedle vás, nad vámi i pod vámi. Je to tzv. cirkulární vize. Umíte si to představit? Že jednu věc vidíte náhle ze všech úhlů? Ale to není ani zdaleka všechno. Někdy také vidíte všechno naopak, otočené o stoosmdesát stupňů, vzhůru nohami. Neděje se to však vždy.