Proč mají jiné planety několik satelitů a jen Země má jen jediný Měsíc? Nedávno se skupina „astrofyziků“ z Francie, Finska a Spojených států pokusila tuto „nespravedlnost“ napravit. Vědcům se teoreticky podařilo prokázat existenci druhého satelitu Země, i když dočasného. Je však možné, že jich bude ještě více …
Podle obecně přijímaných představ byl Měsíc vytvořen v důsledku kolize Země s dalším velkým kosmickým tělesem, pravděpodobně planetou. Kousek zemské kůry vyražený úderem, který zůstal na oběžné dráze, ztuhl a změnil se na náš přirozený satelit – Měsíc.
Tato všeobecně přijímaná hypotéza však má řadu nedostatků. Zejména po ní hovoří příliš nerovnoměrná struktura Měsíce. Jeho strana obrácená k Zemi má relativně plochý terén, kterému dominují lávové pláně. Druhá strana je pokryta horami a údolími, lunární kůra je zde o 50 km silnější a obsahuje více draslíku, fosforu a vzácných prvků.
Proč existují tyto rozdíly? Podle jedné verze byly hory na Měsíci tvořeny silami zemské gravitace během změny na měsíční oběžné dráze. Další hypotéza je, že temná strana Měsíce byla vystavena silnému bombardování meteority.
Počátkem srpna 2019 vědecký časopis Nature publikoval článek, který naznačuje, že na úsvitu existence naší planety, tj. asi před 4,6 miliardami lety, měla Země dva satelity, z nichž jeden do ní. narazil Protože ke srážce došlo za relativně nízkou rychlostí, autoři článku nazvali tuto událost vtipně „velkým plácnutím“.
Nedávná publikace mezinárodní skupiny vědců „Icarus“ přidává k předchozí studií své závěry týkající se dalších satelitů Země získané studiem dynamiky asteroidů v systému Země-Měsíc. Zejména se obávali, co se stane s malými kosmickými tělesy, které byly již nějakou dobu pod vlivem gravitace Země.
V roce 2006 byl v rámci průzkumu programu Catalina Sky Survey zaregistrován asteroid 2006 RH120, ale později se jej už nepodařilo znovu nalézt. Analýza odrazeného záření naznačuje, že tento objekt je pravděpodobně antropogenního původu, čili že ho vytvořili lidé. To naznačovala také naznačeno jeho orbita, která je téměř identická s orbitou objektu J002E3, pravděpodobně třetím stupněm rakety Saturn, která vynesla do vesmíru měsíční misi lodi Apollo 12.
Jak ukázala pozorování, objekt RH120 2006 se zdržel na oběžné dráze Země od července 2006 do července 2007 a potom pokračoval ve volném letu do vesmíru. V roce 2009 časopis „Astronomie a astrofyzika“ publikoval práci, která poskytla přesvědčivé důkazy o tom, že satelit RH120 z roku 2006 byl jedinečným objektem – prvním zaznamenaným dočasným vesmírným satelitem Země. 
Nebylo by to nic nemožného. Astronomové simulovali chování více než devíti milionů asteroidů, které se pohybují v blízkosti systému Země-Měsíc. Ukázalo se, že 18 096 těchto objektů se na nějakou dobu ocitlo i na dočasné oběžné dráze kolem Země, kde setrvaly v průměru 286 dní. Z toho jen 169 jich spadlo na Zemi, čili ty ostatní musely zas oběžnou dráhu země opustit.
Tento objev umožnil astrofyzikům dojít k závěru, že vždycky je na zemské oběžné dráze alespoň jeden dočasný satelit Země. Je pravda, že je prakticky nemožné jej vidět pouhým okem, protože průměr takových těles je obvykle jen několik metrů. Lze je však vidět v dalekohledu.
Hypotézu „druhého měsíce Země“ by neměl být problém ani ověřit prakticky. Můžeme k takovému našemu měsíci, dříve asteroidu, dokonce poslat kosmickou loď a zkoumat jej podle potřeba. Určitě je to mnohem snazší, než pronásledovat asteroidy po celé sluneční soustavě.
A dříve, než takové těleso opět zmizí v hlubokém vesmíru, umožní nám lépe studovat složení a podstatu asteroidů. A možná nám také taková pozorování přinese mnoho dalších překvapení a změní stávající představy o bezprostředním okolí Země.
-skm-
Obr.: scitechdaily.com, delfi.it, Live science
Štítky: světové záhady, vesmír
Sdílet na Facebooku
