Když mrtví bojují

Báje, mýty, legendy, pověsti / Světové záhady / 6. 10. 2020

Nestává se to často, ale dojít k tomu zřejmě může. Alespoň podle svědectví hrobů nalezených v Anglii a dobových záznamů z časů, kdy Anglii právě okupovali Normané. Ne vždy ale byl návrat mrtvých mezi živé žádoucí.

Před pár lety byly nalezeny pohřbené, znetvořené a opálené kosti, nejméně 17 lidí. Ležely v jedné jámě, poblíž opuštěné středověké vesnice Wharram Percy v anglickém hrabství Yorkshire. Předpokládá se přitom, že k těmto poškozením došlo na tělech až po smrti.

Hřbitov ve Wharram Percy

Sťatá těla, opálené kosti

Jedině ze strachu, že by mrtví mohli vstát a chodit mezi živými. I když vesnice Wharram Percy v severním Yorkshiru byla prozkoumána už v 60. letech, tyto kosti z pohřebiště byly objeveny teprve nedávno. Radiokarbonové datování ukázalo, že pocházejí z 11. – 13. století, ale ti, kterým patřili, nezemřeli současně.

Na kostech trupu a na hlavách pohřbených byly nalezeny stopy po řezných nástrojích, zřejmě po nožích, ale ne od mečů nebo seker, kosti byly i opálené a některá těla by sťata. Tato zranění se mohla stát příčinou úmrtí dotyčných osob ale také být způsobena až po smrti. Vědci tvrdí, že dvě nejpravděpodobnější interpretace těchto podivných pohřbů jsou buď kanibalismus, k němuž došlo během hladomoru, nebo rituály na obranu proti oživlým mrtvým.

Pomohlo až vytržení srdce

V anglických písemných pramenech z 11. – 13. století jsou zmínky o tom, že se mrtví vraceli do světa živých. Nález ve Wharram Percy připomíná příběh z knihy opata Jeffreyho z Burtonu: „Život a zázraky Svaté Modwenny.“ Dva muži uprchli do nedaleké vesnice Drakelow v Derbyshiru a krátce nato zemřeli. Další noc vstali z hrobu s rakví na zádech a vyděsili vesničany, kteří byli ráno nalezeni mrtví. To pokračovalo každou následující noc, dokud nebyla většina vesnice mrtvá. V zoufalství přeživší vykopali mrtvoly obou mužů, vytrhli jim a spálili jejich srdce, uřízli jim hlavy a dali jim je mezi nohy. Tento příběh ukazuje, že praxe umisťovat oddělené hlavy mrtvých mezi nohy v anglosaské oblasti byla obrana proti oživlým mrtvým a spálení určitých částí těla nebo celé mrtvoly, se zdálo být mnohem důležitější pro zabránění jejich návratu mezi živé než dekapitace. Stopy po řezných nástrojích na žebrech mrtvých nalezených v jámě ve Wharram Percy by mohly souviset s vyjmutím srdce z těla a jeho spálením zvlášť.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Děsivá mluvící hlava přesvědčila každého

Válka se nevede jen na bojištích…

Jeden z hrobů odkrytých ve Wharram Percy

Před dobytím Británie Normany jsou zprávy o návratech mrtvých vzácné, častěji se objevují na konci 11. a 12. století, tedy v době, kam byly datovány i pohřby odkryté ve Wharram Percy. Příběh z knihy „Zázraky sv. Modwenny“ může potom pramenit i ze sociálního napětí v důsledku změny vlastnictví půdy a dominance za vlády Normanů. Podle něj totožni vesničané, kteří před Normany uprchli, sice zemřeli, ale byli vzkříšeni a přinutili opata Burtona bojovat s jeho novým sousedem, normanským lordem. Z čehož je jasné, že mrtví se mohou, za určitých okolností, vrátit mezi živé. A ne vždy jen v dobrém. I takové prostředky se používaly v ideologické válce ve středověku…

-skm-

Obr.: images.historicenglandservices.org.uk, www.deviantart.com, archiv autora


Štítky: , , , , , , , , ,





You might also like