Kdo tu před 15 tisíci lety létal a vrhal atomové bomby?

Báje, mýty, legendy / Různé / Světové záhady / Vesmír, UFO a mimozemšťané / Záhady minulosti / Ztracené vědomosti / 28. 5. 2020

Jak asi vypadaly starověké létající stroje?

Badatelé se domnívají, že na Zemi kdysi působila vysoce rozvinutá civilizace… Jaké stopy po sobě zanechala?

V indickém městě Hajdarábád se na celonárodním sympoziu „Věda a technika ve staré Indii“ hovořilo o podivuhodných létajících strojích, o městě Mohendžo-dáro, a o ohnivých zbraních nevídané síly. V referátech zazněly zajímavé hypotézy i interpretace starých textů, které byly dříve, při neznalosti dnešního stavu techniky, nesrozumitelné.

 

Bitvy na nebesích

„… Když nastalo ráno, Rama vzal nebeský koráb, připraven vzlétnout. Koráb byl velký a krásně zdobený, dvoupatrový, s mnoha místnostmi a okny. Koráb vydal melodický zvuk před tím, jak se vznesl do zaoblačné výše.“ Tak je popsán v prastaré indické epické „Ramajáně“ start boha Rámy ve vesmírné lodi.

To není jediné svědectví – téměř všechny texty v sanskrtu (prastarém indickém jazyce) obsahují příběhy o tom, jak bohové bojovali na nebi, s využitím některých létajících korábů, jež byly vybaveny mohutnými zbraněmi.

Tajemství Mohendžo-Dáro

Je známo, že o Indii a Tibet měli zájem nacisté, kteří, podle některých zpráv, stavěli „létající disky“. Od začátku 30. let každý rok vysílalo nacistické Německo do těchto míst expedice. Možná, že jejich členové měli za cíl získat další informace a ty využili v konstrukci takových strojů?

Podle legend starověkou indickou Rámovu říši před 15 tisíci lety rozvrátila jakási mocná zbraň.

Anglický badatel David Davenport, po analýze knihy „Vimanik Prakaranam“ a „Ramajany“, kde se popisuje její síla, dospěl k závěru, že šlo o jadernou bombu.

Zde je to, co se říká o jedné z bitev: „Gurkha přiletěl na rychlém a mocném stroji, vyslal na trojměstí jednu jedinou střelu, obsahující celou moc vesmíru. Dunící sloup kouře a ohně vzplál jako deset tisíc sluncí …“

Mrtvé pak nebylo možné rozpoznat, a přeživší žili jen krátce – vypadaly jim vlasy, zuby a nehty. Vypadá to jako v Hirošimě, že?

Město Mohendžo-Daro, patřící k předárijské starověké civilizaci na řece Indu v Pákistánu, a několik dalších okolních obcí záhadně podlehlo náhlému nájezdu záhadných útočníků, ale co je nejdůležitější: v jejích troskách je jasně vidět zřetelný účinek velmi vysokých teplot a pobořené domy jakoby padly pod silnou rázovou vlnou. V centru města byly nalezeny spečené úlomky keramiky. V těchto místech byl i nalezen zesklovatělý písek, jasný důkaz působení velmi vysokých teplot.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Tajemství Krymského poloostrova čekají na rozluštění

Starověká letadla ?

Kniha Mahariši Bharadvadža „Vimanik Prakaranam“ (čili „Traktát o letadlech“) obsahuje technické podrobnosti starých létajících strojů, které v překladu znamenají „tah“, „grafit“, „spirála pokovená mědí“, „krystalické ukazatele“…

Jedna z rekonstrukcí podoby vimanů vycházející ze staroindických textů

Píše se tam také o obrovském svazku světla, který by mohl při přesném zaměření úplně zničit cíl. Starověký laser?

Existuje i podrobný návod na řízení vimanů. A pokud mu lze věřit, tyto stroje byly schopny třeba viset na obloze i náhle měnit směr letu.

Čtyři typy letadel

Pokud je možné věřit těmto textům, bohové měli nejméně čtyři různé typy letadel – „Rukma Vimana“, „Sundaram Vimana“, „Tripura Vimana“ a „Shakun Vimana“. První dva měly kuželovitý tvar, byly třístupňové.

Jejich pohon byl umístěn na základně. „Tripura Vimana“ byl mohutný koráb, víceúčelový. Umožňoval cestování v povětří i pod vodou.

O materiálech pro stavbu vimanů kniha „Vimanik Prakaranam“ říká, že jsou k tomu nutné tři druhy kovů: „somaka“, „saundalika“, „maurthvika“, jakož i slitiny, které vydrží vysoké teploty.

Celá kapitola „Vimanik Prakaranam“, jak vysvětlil Dr. Narin Sheth, popisuje unikátní nástroj „Guhagarbhadarš Jantra“, která je instalována na letadle.

Jak se v této knize popisuje, s pomocí tohoto přístroje mohla být z výšky určena poloha objektů skrytých pod povrchem. Podle některých odborníků by mohlo jít o radar, který je schopen zjišťovat zamaskované prostředky protivzdušné obrany.

Přístroj se skládal z 12 bloků. Jejich součástky obsahují údaje o „Čambak Mani“ – slitinách, které byly zdrojem „Šakti“ – tj. „síly“. V tomto případě, podle mínění Narina Shetha jde o „zdroj silného záření“, schopný odhalit pod zemí ukryté objekty, za pomoci vysílání a příjmu mikrovlnných signálů.

Dr. Narin Shethu trvalo tři roky, než za pomoci Indického technologického institutu v Bombaji určil 14 materiálů, ze kterých je slitina „Čambak mani“ složena. Jedná se zejména o křemík, sodík, železo a měď.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Všechny ženy jsou čarodějnice. Anebo ne?

Tato slitina je popsána jako „pevný materiál černé barvy s magnetickými vlastnostmi, který není rozpustný v kyselině“.

„Guhagarbhadarš Jantra“ je přitom jen jeden ze 32 přístrojů, které by se podle popisu měly nacházet na palubě letadla. Ostatní, podle nynějších poznatků, bychom mohli pochopit jako radar, kamery, světlomety.

Byly tam ještě jakási zrcadla a čočky pro vizuální pozorování. Tak, například jedno z nich, tzv. „zrcadlo Pindžhuly“, bylo určeno k ochraně očí před oslepením pilotů od „ďábelských paprsků“ nepřítele.

Vimany byly určitě majestátní

S kým bojovali?

Nejen v Indii jsou důkazy letů našich předků. Číňané například objevili několik starověkých sanskrtských textů v tibetské Lhase a překlady studují na univerzitě v Paňdžábu v městě Čandridarch.

Jak řekl doktor Rut Reyna, v dokumentech se vypráví o konstrukcích mezihvězdných kosmických korábů, jejich pohonu, který zřejmě pracuje na základě antigravitace, za pomoci jakési tajemné energie. Tyto létající stroje jsou nazývány „astra“ a staří Indové tak mohli létat na jakoukoliv planetu.

V indické epické „Ramajáně“ jsou podrobně popsány nejen mezihvězdné cesty „aster“, ale také bitva na Měsíci mezi starověkými Indy a létajícím korábem Atlantů „vailiksi“, který stejně dobře manévruje v atmosféře, ve vesmíru i pod vodou. Pokud lze tedy věřit takovým zdrojům, Rámova říše existovala souběžně s Atlantskou, a dokonce spolu soupeřily.

A mohou být vůbec zprávy o létajících strojích důkazem o dávné civilizaci? Proč ne třeba o návštěvách mimozemšťanů?

Indičtí vědci dlouho nebrali starověké texty vážně. Jejich postoj se změnil poté, co čínské úřady oznámily, že ověří některé údaje z těchto dokumentů ve svém kosmickém programu.

Bylo to poprvé, kdy vláda – i když sousedního státu – oficiálně uznala možnost technologického přínosu starověkých zdrojů.

Badatelé upozorňují na to, že informace o vimanech jsou silně zkreslena. Psali o nich nikoli ti, kteří je konstruovali a používali, ale ti, kteří je třeba jen viděli anebo o nich slyšeli vyprávět od svých otců nebo dědů.

V jejich době mnohé termíny již zmizely a některé ze slov změnily své významy. A pokud z popisu vimanů odstraníme vnější legendární nános, zůstanou zajímavé specifické technické vlastnosti.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Hotový zázrak. Cutomu Jamaguči jako jediný přežil Hirošimu i Nagasaki

Můžeme se dohadovat o tom, jak vimany vypadaly. Ale máme obrovskou výhodu – stačí se podívat na starověké indické chrámy. Proč je architekti stavěli jako zvony, protáhlé disky? Proč se podobají právě vyvíjeným projektům aerokosmického výzkumu?

 Existovaly vůbec?

Podle mínění skeptiků odkazy na vimany pochází nikoli z prastarého textu, ale z knihy, nadiktované ve 20. letech 20. století. Mnich ji prý přijal tzv. „chanelingem“, tedy mimosmyslovým kanálem přes propast času několik tisíc let od jiného mnicha. Kniha byla dlouhá léta nepovšimnuta, až došlo v 70. létech 20. století k jejímu přeložení do angličtiny a vyvolala světovou senzaci. Byla vykládána jako prastarý text starý tisíce let, ale málokdo si všiml, že vlastně pochází z doby, kdy už lidé několik desítek let létali v letadlech, balónech i vzducholodích. A tedy jde o podvod.

Létající stroje se však popisují velmi idylicky – jako celé létající paláce s nábytkem a koberci, stájemi pro slony, zahrady, umělými ptáky a výzdobou z drahých kamenů. Do některých „nebeských vozů“ byly zapřaženi obyčejní koně.

I v případě, že by starověcí Indové postavili kluzáky s něčím, jako jsou dnešní náporové motory, jejich schopnosti by byly velmi daleko od toho, o čem se vypráví v legendách.

Indické chrámy připomínají rakety

Jako zdroj raketového tahu, podle rukopisu „Samarangama-sutradhare“, používá stroj jedovatých par rtuti. A pilot by musel naprosto pohrdat smrtí, pokud by takový stroj měl řídit.

Kde se však vzaly zmínky o takových strojích? Zamyslel se však někdo nad tím, že tehdejší staroindická literatura mohla mít něco jako dnešní „sci-fi“ tedy „vědeckou fantastiku“? Představme si, že by se dnes – po celoplanetární katastrofě – zachovala kompletní knihovna obdivovatele tohoto žánru. Budoucí badatelé by žasli nad hvězdnými válkami, cestami „Star Trek“, biologických robotech, návštěvách pozemšťanů … Co když Rámájana je něco podobného?

A pokud jde o zánik Mohendžo-Daro, je nepravděpodobné, že by ho zapříčinily jaderné zbraně. V různých místech ve městě archeologové našli kostry náhodných skupin mužů, žen a dětí, mnohé se stopami ran od mečů nebo seker.

Každopádně řady badatelů budou mít ještě dlouho nad čím přemýšlet…

-skm-

Obr. www.extraterrestrialancientlife.blogspot.com, www.logicalhindu.com, www.ancient-code.com

 


Štítky: , , , , ,





You might also like