Kam se ztratilo zlato Inků? Podle legend září zeleným světlem…

Různé / 4. 5. 2019

Byly ho tuny, dokonce stovky tun. Pro indiány nemělo žádnou cenu, v říši Inků lidé neznali obchod ani peníze. Zlato jako takové proto pro ně nemělo žádnou cenu. Pokládali ho za posvátný kov patřící bohu Slunce. To kvůli němu ho shromažďovali, aby ho co možná nejlépe uctili. S příchodem Španělů se však po božském kovu začaly sápat chtivé lidské ruce…

Atahualpův příchod do Cajamarcy

To však nebyl jediný problém. Incký panovník zvaný Veliký Inka se pokládal za Syna Slunce, za živoucího boha, za pána nad životy poddaných. Jeho moc byla absolutní a proti jeho rozhodnutím se nikdo neodvážil nic namítat. Nikdo se neozval ani tehdy, když Veliký Inka Huayna Capac před svou smrtí rozdělil inckou říši na dvě části, jižní s hlavním městem Cuzco dal synovi Huascarovi, severní s městem Quito synovi Atahualpovi. Nebylo to asi úplně šťastné rozhodnutí. Mezi bratry brzy vzniklo kruté nepřátelství doslova na život a na smrt. Až nakonec rychlejší Atahualpa svého bratra zrádně Huascara přepadl, zajal ho a držel v okovech.

Právě v tu dobu se na pobřeží objevil se svými vojáky Francisco Pizarro, konkvistador ze Španělska, „rytíř zlatého meče“a „guvernér perunský“ jak ho zvláštní listinou jmenoval španělský král a římský císař Karel V.

Když Pizarro pozval Velikého Inku Atahualpu na hostinu, ten chtěl projevit svou mírumilovnost a důvěru k hostitelům a dostavil se v zlatých nosítkách, zdobených perlami na hlavní náměstí města Cajamarcy, které konkvistadoři obsadili. Veliký Inka i jeho velmožové přišli beze zbraní. Španělé se rázem vrhli na své hosty a Inkovu družinu vyvraždili. Sám Atahualpa byl zákeřným dobyvatelem uvězněn ve svém někdejším vlastním paláci v Cajamarce.

„Jsi zdráv, Veliký Inko?“ tázal se licoměrně Pizarro, když každého rána vstupoval do Atahualpovy komnaty, u jejíchž dveří stáli španělští strážci. „Toužiš po volnosti?“

Mohlo by vás ještě zajímat:  Ufolog a záhadolog MILAN BANÁŠ: „Lidé jsou jako hloupé stádo ovcí..."

„Dej mi volnost cizinče,“ žádal Inka. „Neučinil jsem ti nic zlého… Dej mi volnost!“

„Volnost se vykupuje,“ odpověděl jednou Pizarro. „Propustim krále Atahualpu, až naplní tuto komnatu zlatem.“

„Do takové výše?“ Inka zvedl ruku. Červená čára, která obíhala stěny místnosti ve výši napjatých prstů vztyčené paže značila objem asi třiceti krychlových metrů. Třicet krychlových metrů zlata! Tedy téměř 600 tun!

Poslové Velikého Inky brzy nato roznášeli po celé říši „quipu“, barevné šňůrky s uzlíky, jejichž pomocí byl zapsán Atahualpův příkaz sbírat zlato a dopravovat ho do Cajamarcy.

Pizarro a Atahualpa

Nikdo se nestavěl na odpor panovníkově vůli. Kupa drahocenného kovu rostla v inkově komnatě stále rostla, ale ani za dva měsíce nebyla ještě naplněna do stanovené výše.

„Ještě počkej!“ prosil Inka Pizzara, „Všechny cesty vedoucí do Cajamarcy jsou již přeplněny nosiči! Hrbí se pod tíží zlata!“

“A víš Inko, že tvůj bratr Huascar se dosud nevzdal práva na incký trůn? Jeho poslové slibují, že pro něj vykoupí incký trůn za cenu ještě vyšší. Osvobodíme-li Huascara, hodlají vyplnit tuto místnost až do stropu,…“

Ale k tomu nakonec nedošlo. Několik dnů nato byl Huascar ve vězení v Cuzcu na Atahualpův příkaz zabit a Atahualpova komnata v Cajamrce byla zaplněna zlatem, jak bylo slíbeno. Pizarro se tak stal majitelem bohatství, jaký tehdy neměl ve své pokladnici ani ten nejbohatší evropský král nebo bankéř.

A po dalších několika dnech byla na témže náměstí, kde se před devíti měsíci objevil Atahualpa v nádherných nosítkách, zdobených perlami, postavena šibenice. Přistoupil k ní Inka Atahualpa, kterého Pizarrův soud obvinil z nezákonného uchvácení trůnu a z množství jiných zločinů. Inkovi se na krku zadrhla smyčka a jeho popravou skončila i vláda Inků.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Proč nás mimozemšťané neslyší? A proč neslyšíme my je?

Od toho dne začali Španělé loupit jejich zlato přímo programově. Ale drahý kov, kterým byly až doteď chrámy v Cuzcu a v Quitu doslova přeplněny, najednou zmizel. Zmizelo i sedmdesát tisíc hrud zlata, které poslové ještě nesli do Cajamarcy, aby vykoupili Atahualpu, ale na místo určení už ho nedonesli…

Pozůstatky komnaty, kde byl Atahualpa vězněn v Cajamarce

Španělé začali Indiány krutě mučit, ale nic se nedozvěděli ani tak. Když jim Indiáni pod rukama umírali, říkali stále jen jedno a totéž: „Ostatní vědí“ A když byli vyslýcháni další, všichni říkali totéž a než by cokoliv prozradili, raději umírali pomalou a trýznivou smrtí.

Zůstala jen legenda o obrovském pokladu Inků ukrytém někde na nějakém tajném místě. Je třeba známo i to, že z Cuzca, někdejšího hlavního města Inků, zmizel posvátný řetěz zvaný Muru Urco, jímž se o svátečních dnech přehrazovalo hlavní náměstí. Řetěz byl ze zlata a k jeho zvednutí bylo zapotřebí dvou set lidi. O tom vyprávějí indiánské báje.

Od Pizzarových dob až dodnes, přes tři sta let, mnozí dobrodruzi a hledači pokladů překopávají peruánské hory v naději, že právě na ně se usměje štěstí…Zdá se, že za celou tu dobu uspěl jen jediný člověk, jistý don José Eusebio de Llano Zapato, který našel v roce 1766 bohatý poklad právě v okolí Cuzca.

Incké zlato…

V 20. století hledali zlato Inků americký plukovník Brooks, Rakušan Tour de Cosse, Francouz Richard d’Orsay. V roce 1933 organizoval výpravu Ital Boscetti a v roce 1937 Skot Loch. Asi nejdále se v roce 1930 dostal vyčerpaný a pološílený evropský dobrodruh, umírající v Limě na tropickou malárii, prý v horečce vyprávěl, že se probil do pralesů a spatřil tam chrám, jehož zdi byly obloženy zlatem. Všechny jeho spolucestovatele usmrtili Indiáni, kteří chrám dodnes střeží.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Chodí nás zesnulí varovat před hrozícím nebezpečím?

Kde tedy hledat? V peruánských Kordillerách je znám podivný přírodní úkaz: Za soumraku se na horských stezkách a nad některými skalami objevuje zelenavé světlo. Vědci podstatu tohoto úkazu dosud neobjasnili. Ale pověrčiví horalé věří, že je to „světlo zlata“, které Inkové ukryli. Taková báje ještě vlce povzbuzuje hledače pokladů. Zatím všechny pokusy o nalezení zlata skončili nezdarem, ale kdo ví? Třeba se jednou skutečně ukáže pravá podstata incké legendy…

Tomáš Stěhule

Úvodní ilustrační foto: youtube

Vyobrazení v textu: El Confidencial, archiv autora

 


Štítky: , , , ,





You might also like