Asi před deseti lety pronikly do světa alarmující zprávy o velkém počtu lidí, kteří padli v jižním Malawi za oběť lidožravým krokodýlům. Nejhorší situace byla u jezer Malombe a Chilwa, kde krokodýli stáhli pod hladinu v průměru dva lidi denně. Ročně to bylo přes sedm set. Počet obětí byl ale ve skutečnosti mnohem vyšší, protože zdejší černoši ani všechny oběti nehlásili.
Parlament uznává, že je proti čarodějům bezmocný
Zástupce oblastní organizace lovců zvěře Chalid Hasan, v jehož rukou se soustřeďovala všechna hlášení o útocích krokodýlů, byl přesvědčen, že je hlavní příčinou jejich nebývalé přemnožení. Krokodýli jsou totiž na základě opatření CITES chráněni, a tak se jejich počty rychle zvětšují. Předtím, než se Malawi zavázalo respektovat opatření této organizace, bylo v postiženém kraji ročně uloveno asi osm set krokodýlů. V kritické době byl počet odstřelů limitován dvěma sty. Podle Hasana měli krokodýli podmínky jako v rezervaci a přemnožili se, ale vzhledem ke svému množství nenacházejí dostatek potravy. To je důvod, proč se stahují k vesnicím, kde loví dobytek, psy i lidi. Hasan navrhl zvýšit roční kvótu odstřelu krokodýlů nejméně na pět set kusů. V parlamentu byl interpelován ministr životního prostředí George Naftu, aby se k příčinám vzniklé situace vyjádřil. Vyžádal si tři neděle k prověření na místě. Na jeho zprávu se čekalo s mimořádným zájmem, jenže ta nakonec nespatřovala v krokodýlech pravé viníky pohromy. Těmi byli podle něho čarodějové gule wamkulu z tajného společenství krokodýlích mužů Nyau, kteří se proti místním obyvatelům spikli a v podobě velkých krokodýlů je z rituálních důvodů připravují o život. Ministr George Naftu nebyl žádný animista z pralesa, ale vysokoškolsky vzdělaný člověk, který vystudoval v Londýně. Parlament mu dal po krátké diskuzi za pravdu a rozhodl, že není důvodu k násilnému snížení počtu krokodýlů, neboť gule wamkulu budou řádit stejně urputně, i kdyby těch obávaných vodních plazů zůstalo jen pár. Toho svého si prý mezi nimi dokážou vždycky najít.
Zbožňovaný krokodýl
Od pradávna měli lidé žijící v přírodním prostředí před krokodýly respekt a úctu. V mnoha případech je dokonce považovali za božstva a prokazovali jim i příslušné pocty. To platí o primitivně žijících kmenech tropických oblastí celého světa i o vyspělých civilizacích. Stačí třeba připomenout, jaké úctě se ve starém Egyptě těšil krokodýlí bůh Sobek, jemuž bylo zasvěceno množství chrámů po celé zemi. Posvátným krokodýlům byly na nohy navlékány zlaté náramky a na jejich počest postavili celé město, nazývané Crocodilopolis. Po smrti byl za života všemožně hýčkaný plaz balzamován a uložen na zvláštním hřbitově. Mumie krokodýlů byly nalezeny i v pyramidách, kam byly ukládány společně se zesnulými faraony. Na některých pohřebištích byly nalezeny stovky mumií krokodýlů všech věkových kategorií různých velikostí, včetně desetimetrových obrů. Staří Egypťané věřili, že se do mumifikovaných krokodýlů převtěluje krokodýlí bůh Sobek, poskytující pak ochranu těm, kteří ho uctívají. V některých krokodýlích mumiích byly po otevření nalezeny i cenné hieroglyfické texty a soukromé dopisy, posílané do záhrobí. V některých oblastech Afriky jim byly dlouho přinášeny i lidské oběti. Dobře je známa kdysi velmi rozšířená tradice tzv. krokodýlích nevěst. Vybraná dívka, vždy ta nejkrásnější z vesnice, byla v doprovodu fetišistického kněze a jeho pomocníka přivedena k jezeru nebo tůni, kde žil zbožnělý plazí obr. Zatím co nevěsta tančila na břehu svůj poslední tanec, přivolal čaroděj vybubnováním tradičního, po staletí neměnného rytmu z hlubin krokodýla, který se s pootevřenou tlamou a upřenýma očima blížil k tančícímu děvčeti. Po provedeném svatebním obřadu pak byla dívka hozena svému ženichu do vody. Svatba se odbyla velmi rychle, krokodýlí láska prochází žaludkem. Tento obřad byl pravidelně každým rokem opakován. Možná, že při volbě nejkrásnější dívky vesnice nebyl o vítězství takový zájem, jako při volbě Miss u nás.
Někde žilo v takových jezerech posvátných krokodýlů víc a všichni byli notoričtí lidožrouti. Měli totiž kromě pohlcování svých nevěst ještě další zdroj lidské potravy – byli i nejvyššími soudci. A s vynesením rozsudku provedli hned i ortel. Obviněný musel přeplavat jezero. Když se mu to bez úhony podařilo, byl považován za nevinného. Uchvátil-li ho krokodýl, byl to důkaz viny, o níž nikdo nepochyboval. Když přišel jen o nohu nebo ruku a dokázal se potom ještě dostat na druhý břeh, byl uznán vinným pouze částečně. Božští soudci byli neomylní a v jejich žaludku bylo dost místa i pro spravedlnost.
Gule wamkulu
Z těchto prastarých tradic vycházejí i tajné společnosti krokodýlích mužů. Dnes již není možno určit, kdy vznikla první z nich, ale některé skalní kresby nasvědčují tomu, že to bylo již dávno před vznikem egyptské Staré říše, tedy před více než pěti tisíci lety. Způsob psychického spojení člověka se zvířetem, takzvaný nagualismus, byl po celé věky neustále zdokonalován a rozvíjen… celé znění článku najdete v Záhadách života 9/2012. K dostání v našem eshopu.
text: Jaroslav Mareš, foto: Shutterstock
Štítky: magie, mystéria, světové záhady, z časopisu, záhady, ze starších čísel
Sdílet na Facebooku
