Havajská technika lásky Ho'oponopono

Dokážeme přijmout veškerou zodpovědnost?

Když vyšla kniha Svět bez hranic, strhla se lavina otázek, lidé dychtili po odpovědích a zapisovali se na semináře tajemné havajské techniky s těžce vyslovitelným názvem Ho´oponopono. Pokusíme se vám ve zkratce vysvětlit, jak můžete změnit svůj život na základě poznatků Havajců.

Základní myšlenkou je, že za všechno, s čím v životě přicházíme do styku, neseme zodpovědnost – za rozvod kamarádky, bolest zubu, rozbité auto, nepříjemné chování šéfa. Výjimky zkrátka neexistují. V podstatě by se dalo říci, že všechno, co prožíváme, je pouze NAŠE realita a jsme za ni zodpovědní jen my, vytváříme ji. Jsme toho součástí a hlavně – původcem. Havajská technika nás učí, jak se můžeme konečně osvobodit z drápů minulosti, změnit své patologické myšlenky a napravit naučené vzorce chování, které nám nebo našemu okolí škodí. Každý, kdo praktikuje Ho´oponopono se neustále čistí a vyzařuje ze sebe všeobjímající lásku. Je to proces přeměny, která vede k očištění těla i duše od škodlivých energií a starých návyků. Přijímá veškerou zodpovědnost za svůj život i za životy dalších lidí, se kterými přijde do styku. Věří totiž, že všechno na světě je velice úzce propojené a všechno, co se nám nelíbí na druhých, je ve skutečnosti náš odraz sama sebe a tak nám nezbývá, než se neustále čistit. Úspěch metody je ale fascinující.

Čtyři stavební kameny
Terapeut metody Ho´oponopono nekoná zázraky na svých klientech tím, že by na nich nějak s vypětím sil pracoval. Skutečnou náplní jeho práce je neustálá očista sebe sama. Přijímá myšlenku, že je jejich klient nevyhledal náhodou. Je to proto, že za jejich problémy je někde uvnitř zodpovědný on sám. V okamžiku, kdy očistí jejich společný „porouchaný“ program, se oběma uleví. V čem se tedy skrývá havajské tajemství? Možná vás překvapí, že veškeré programy, které ubližují nám nebo našemu okolí, rozpouštíme pouze pomocí čtyř slovních spojení. Nic víc nám není třeba. Které to jsou?

Hlavní zbraň? Láska!

Miluji Tě – říkejte to pořád v duchu, kdykoliv bude jen třeba. Pouze svou myšlenkou pošlete „do vzduchu“ energii lásky, jejíž síla nemá obdoby. Je to jedna z nejmocnějších a nejsilnějších energií vůbec. Když je láska upřímná, dokáže léčit veškeré neduhy těla i duše.
Omlouvám se – tím přijímáte veškerou zodpovědnost a upřímně vyjadřujete svou lítost. Zároveň byste se měli omluvit i sami sobě, protože svým chováním a myšlenkami ubližujete hlavně sami sobě.
Odpusť mi, prosím – dáváte tím najevo, že jste přijali zodpovědnost a toužíte po tom, aby se vaše chyby a omyly opět urovnaly.
Děkuji ti – vyjadřujete určitou pokoru. Zároveň je to očekávání, že jste byli při očišťování úspěšní.

Jeden den Ho´oponopono
Redaktorka v akci

Když jsem přečetla Svět bez hranic a rozhodla jsem se o něm napsat, chtěla jsem ho také vyzkoušet, alespoň na jeden den. To ráno s velkým R začínalo jako obvykle. Těšila jsem se na poklidný den, kdy budu v mysli rozdávat jen lásku. Na tom přece nemůže být nic těžkého! Jenže hned po tom, co jsem nastoupila do metra, jsem uslyšela hádku mladé ženy se starším, ale ne příliš slušným mužem. Nebylo to příjemné poslouchat, natož se soustředit na to, že mám za jejich střet přijmout zodpovědnost a oběma rozčíleným táborům poslat lásku a prosit je za odpuštění. Nicméně jsem to udělala a místo toho, abych je soudila, jsem si začala číst. Po chvíli jsem si všimla, že i oni už mlčí. Dnes mě nic mě nerozhodí, říkala jsem si. Jenže asi o minutu později, když jsem vystupovala, do mě vrazila starší žena a s něžnými slovy „uhni, ty …..“ se nacpala do vagónu. Asi jste pochopili, že určitá slova se zvířecí tematikou zde nemohu uvádět. Chvíli to ve mě vřelo, suše jsem polkla peprnou odpověď a vzpomněla si na dnešní úkol. I této ženě jsem se nakonec v duchu omluvila a se sevřenou pěstí jsem jí poslala lásku a prosila za odpuštění. (Otevřeně přiznávám, že to nebylo i přes mou veškerou snahu příliš upřímné a cítila jsem se dotčená její neurvalostí.)

Miluji tě, odpusť mi prosím, ach jo

Další „ťafku“ jsem dostala hned po příchodu do práce, když jsem uslyšela rozhovor mých kolegyň a podle zásad Ho´oponopono se mě to tedy přímo týkalo. A bylo mi proti srsti, že „mohu“ za vraždu člověka jen proto, že jsem byla „náhodou“ u jejich tlachání. Přesto jsem začala mrtvému i jeho vrahovi posílat lásku a prosila je za odpuštění. Věřte nebo ne, v tomto případě se mi vážně a poprvé okamžitě ulevilo. Napočítala jsem, že během jediného dne jsem použila očištění přesně ve dvaatřiceti případech. Byla jsem z toho šíleně unavená a nechtěla už slyšet od nikoho ani slovo jen proto, abych zase necítila zodpovědnost.

Ho´oponopono je ve skutečnosti velice jednoduché, i když časově velmi obtížné. Přesto jsem se přistihla, že očišťování sama od sebe používám i v dalších dnech, samozřejmě s menší frekvencí, zejména v situacích, které ve mě vyvolávají nepříjemné nebo lítostivé emoce. Od té doby posílám lásku vandalům i namíchnutým kamarádkám. Tak to prostě je a jsem za to vděčná. I když jsem převzala veškerou zodpovědnost, osvobodilo mě to. Od čeho? Pochopíte, až to sami zkusíte…

Text: Jitka Svobodová

Foto: Shutterstock