Draci a chupacabry v Bělorusku? Anebo ještě něco jiného?

Kryptozoologie / 10. 9. 2019

 

Už Hérodot psal, že asi v 6. století př. n. l. lidé, žijící v bažinatých oblastech východní Evropy – Pripjatských močálech – byli nuceni ze svých sídel odejít poté, co jejich zemi napadli jacísi „draci“. Ale i dnešní badatelé v Bělorusku zaznamenávají zajímavá svědectví.

Jistá žena z běloruského Mogileva sdělila, že voda v řece Lochva odkryla v břehu dutinu, ve které spatřila pozůstatky kozy. A u ní viděla v písku jakési stopy, podobné kopytům. Když přišla druhý den s fotoaparátem, vše bylo už překryto pískem. Místním badatelům položila otázku, zda může být v Bělorusku ještě nějaká neznámá bytost, podobná portorické chupacabře?

Chorvat Sigismund Herbertstein, který pobýval v Rusku v letech 1517 – 1526 se ve svých „Zápiscích o Moskevsku“ se zmínil o podivném kultu Litvinů, jak se kdysi nazývali Bělorusové. Napsal, že tato oblast oplývá houštinami a lesy, ve kterých je možné se setkat se strašnými jevy. Jsou tam kněží, kteří u sebe doma chovají jakési draky se čtyřmi krátkými tlapami. Podobají se ještěrkám, ale jsou větší, měří asi tři pídě (60 – 70 cm). Určité dny lidé očišťovali sebe i svůj dům a když tito tvorové vylezli k předložené potravě, s jakýmsi strachem se jim i s celou rodinou klaněli.

Tyto Herbertsteinovy zprávy potvrzují i další cestovatelé. Anglický obchodník Jerome Garsay píše, že když vyjel z Varšavy, uviděl na břehu řeky „mrtvého jedovatého krokodýla“. Garsay nařídil svým lidem obhlédnout tělo mrtvého živočicha a rozpárat mu břicho dýkou. Přitom se však rozšířil takový zápach, že Angličana porazil a ten proležel několik dní v blízké vesnici.

Ve druhé polovině 19. století se našel v jednom běloruském kostele formulář, kam se měly zapisovat zprávy o podivných tvorech z lesů, zvláště těch, kteří se podobají dnešním krokodýlům.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Záhadný létající červ zabíjel na Šumavě. A nejen tam

Maja Bykovová, běloruská kryptozooložka, ve své knize „Legendy pro dospělé“ píše, že v Bělorusku se dodnes uchovaly dětské říkánky, písně i pověsti o ještěrech. Často se mluví prostě o zvířeti jménem „jašča“.

Zatím naposledy v běloruském Polesí se událo setkání s ještěrem v 80. letech minulého století. Stalo se to v močálech, na místě nikdy nezamrzajících pramenů, mezi vysokými rákosy. Mladý lesník, moderní, současný člověk, rozhrnul rákos rukama a uviděl … na mohutných zadních tlapách zde sedělo více než třímetrové stvoření! A mírumilovně žvýkalo chumáček trávy, který drželo v krátkých předních tlapách. Nejvíce vzhledem připomínalo tyranosaura, jenomže býložravého.

 

        

Příbuzným skotské lochnesky může být bytost z jezera Balduk, jednoho z běloruských tzv. Modrých jezer. Podivného živočicha zde spatřil místní obyvatel před 40 lety. Před loďkou jednoho z místních rybářů náhle vzkypěla voda, rybář se vrhl na druhou stranu , aby se loďka nepřevrátila, a s údivem spatřil asi metr vysoký hrb, který se objevil nad vodou. Délka celého tvora bytosti přesáhla šest metrů. Při jiných příležitostech ho viděli i malíř z Minska a někteří turisté.

Nezasloužily by si tedy lesy, močály a jezera Běloruska nějaký rozsáhlejší kryptozoologický výzkum?

-skm-

Obr.:www.geoedukacja.pl, www.vkurier.by, www,planetabelarus.by, www.livelib.ru

 

 


Štítky: ,





You might also like