Děsivé čačapojské mumie. Jakou hrůzu skrývají?

Různé / Světové záhady / 20. 8. 2019

Pokud jste ještě neslyšeli o strašných čačapojských mumiích, které vznikly v 15. století, pak si o nich něco povíme. Šokují hrůzou a jejich výrazy jsou nepřirozené. Přesto – či právě proto – dokázaly umělce inspirovat.

Mumie Čačapojů udělaly na umělce, francouzského malíře Edvarda Muncha (1863 – 1944) opravdu velký dojem. Jeden z jeho slavných obrazů „Křik“, je inspirován právě takovou mumií. V její tváři se zračí strach, hrůza, úzkost, tedy pocity, které Munch dobře znal a zažíval tak hluboce, že se léčil v psychiatrické léčebně. Říká se, že tuto mumii viděl na Světové výstavě v Paříži v roce 1889. Ale jak se čačapojská mumie ocitla na výstavě?

Přivezli ji první badatelé předkolumbovských civilizací na konci 19. století. Patří starověké civilizaci Čačapojů, která existovala v Peru až do poloviny 15. století. Tehdejší španělští misionáři a kněží potvrdili, že vzhled Čačapojů je neobvyklý. Měli světlou kůži, byli „hezčí“ než ostatní Indiáni, se kterými se Evropané v Jižní Americe setkali. Ženy Čačapojů byly tak krásné, že si je Inkové brali za manželky. A protože Čačapojové žili v horách, takže jim Inkové dali přezdívku „oblační bojovníci“.

Jejich první příbytky vznikly v desátém století, pevnost Čačapojů se nacházela vysoko v horách, ve výšce tří tisíc metrů. Chcete-li se tam dostat dnes, není to bez problémů, cesta je úzká a ohraničená zdmi.

Čačapojové byl mírumilovný národ, jeho příslušníci obdělávali svá pole, ale nechtěli bojovat. Pro Inky tedy nebyl problém si je podrobit a i když Čačapojové nekladli odpor, Inkové se k nim chovali velmi krutě. Zajaté muže pobili a obětovali je bohům. A aby jim bohové byli obzvlášť nakloněni, obětovali jim i děti. Obětem před těmito hroznými obřady jim podávali drogy a alkoholické nápoje. Zbylé Čačapoje Inkové nutili násilím k přesídlení. Jejich tlak na Čačapoje přerušila až invaze Španělů. Ti však nedělali mezi indiány rozdíly a tak ani s Čačapoji nejednali nijak mírně.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Za zednáři na Pražský hrad

Čačapojské mumie jsou vlastně mrtvá těla těch Čacapojů, které Inkové obětovali. Pokud jejich oběti zemřely již během obřadu, zanechali je na mraze tak, jak byly, s vytrženým srdcem. Pokud je nezabili rovnou, pohřbili je zaživa. Tak přirozenou cestou, bez jakékoliv další konzervace, vznikly mumie, které se vyznačují nepřirozenými postoji – strnulé, skrčené, zakrývající si oči rukama a snažící se bránit. Pochopitelně marně.

Mumie Čačapojů dělaly vždy na lidi výrazný a silný dojem. Malíř Edvard Munch nebyl jediný, koho zaujaly. Také Paul Gauguin (1848 – 1903) načrtl mumii přímo zosobňující bolest, strach a hrůzu. Stojí za zmínku, že tento umělec byl přitahován ke všemu neobvyklému a že jako dítě prožil dva roky (1852-1854) v Peru spolu s matkou u jejich příbuzných. Rodina se tam uchýlila do exilu na popud otce, protibonapartistického novináře, ten však cestou zemřel na lodi. Pro chlapce musel být život v Peru opravdu zážitkem, i později hledal inspiraci v cestování, žil v chatrčích a po Paříži se mu nestýskalo. Jeho díla jsou potom plná totemů a různých idolů.

Podrobněji však příběh mumie, která inspirovala Muncha, neznáme. Do francouzských sbírek se dostala na konci 19. století zřejmě jako nákup od „černého archeologa“, tedy vykradače hrobů. Dnes se nachází v pařížském Muzeu člověka.

-skm-

Obr.: djjondent.blogspot.com, milanoplatinum.com, archiv autora


Štítky: , ,





You might also like