Co mají společného feng-šuej a megality? Záhada zvaná  geomantie

Různé / Světové záhady / 5. 10. 2019

Jak spolu energeticky souvisí místa, stavby a nakonec i lidé. Geomantie a posvátná architektura? To přesně nevíme. Zato víme, že to funguje…

Nauka o geomantii má svůj původ v Číně, kde se nazývá feng-šuej. Zabývá se záhadnými, dosud skrytě působícími a neznámými energiemi Země, a jejími projevy v krajině. Tato energie je podobná magnetickému či elektrickému proudění. Ono proudění vychází z nitra Země a je modelováno tektonikou, geologií a celkovou morfologií krajiny. Vnitřní energie Země proniká k jejímu povrchu, probíhá po ní sítí stabilních energetických siločar, a je vnímatelná jen citlivými lidmi.

Podle geomantické nauky má každá krajina svou specifickou geofyzickou a duchovní povahu, jež předurčuje děje, jež se v ní uskutečňují. V Evropě se tomuto personifikovanému pojetí krajiny blíží obsah pojmu „genius loci“. Této dané povaze krajiny se musí člověk přizpůsobit. Pokud se geomantickým principům krajiny nepodřídí, uškodí si. Naši dávní předkové byli k přírodním silám mnohem citlivější než my a svou existenci proto ve vlastním zájmu maximálně harmonizovali s geomantickými principy krajiny. Dobře věděli, že jsou místa s působením kladným, a naopak taková, jež lidem škodí. Dávní předkové budovali svá sídla, a zejména kultovní místa tam, kde intenzívně vnímali kladnou, příznivou energii, jež posilovala jejich tělesné a duchovní zdraví.

Megality a geomantie

Předpokládá se, že na lokalitách, kde se tato posilující energie projevovala, lidé stavěli monolitické kameny, zvané menhiry. Snad proto, aby tato místa označili, zviditelnili. Ale tyto menhiry mohly mít i funkci jakési svodné „antény“, jež měla podle představ předků „přitáhnout“ k místu výstupu energie zemské též energii z kosmu, nebo jinak zemskou energii usměrnit, případně jinak využít – k meditacím, k posvátným rituálům. Kromě toho sloužily menhiry patrně i jako úhelné kameny obzorových kalendářů.

Je zřejmé, že s příchodem křesťanství funkci a smysl dávných menhirů postupně přebraly stavby kostelů a kaplí, postavených vesměs na místech starších kultovních objektů z pohanských dob. Zatímco jedni misionáři kameny zbořili bez náhrady, jiní tyto megality zabudovali do základů a stěn nových kostelů. Správně usoudili, že jde o místo, které je vhodné pro další využití a shromažďování lidí k duchovním rituálům.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Jací byli Vikingové doopravdy? Určitě nenosili přilby s rohy a nebyli špinaví…

Naši předkové věnovali maximální pozornost volbě vhodného místa pro stavbu kultovních objektů. Na rozdíl od dnešních lidí uměli velmi dobře naslouchat a rozumět hlasu Země. Traduje se, že na místě, kde mělo dojít k výstavbě kostela, misionáři několik dní nocovali, a podle toho, o jakých předmětech a událostech se jim zdálo, vybrali atributy příslušných svatých, kterým pak místo – kostel a kapli – zasvětili. Dalším svědectvím onoho „naslouchání“ je mimo jiné i lokace a orientace starých románských a gotických kostelů, a jejich návaznost na sebe.

Zatímco skeptici pochybují o existenci jinak nevnímatelné a exaktně nezachytitelné energie, která za feng-šuej a geomantií údajně stojí, je pravdou, že rozmístění kultovních staveb není náhodné, a lze je dešifrovat až dodnes.

-skm-, foto: commons.wikimedia

 


Štítky: , ,





You might also like