Chodí nás zesnulí varovat před hrozícím nebezpečím?

Různé / 16. 8. 2011

Ráda bych se s vámi a čtenáři podělila o několik mých paranormálních osobních zážitků, které se mi skutečně staly. A pevně věřím, že nebudu zdaleka jediná, kdo takové zážitky má.
Můj otec zemřel v roce 1975 ve věku 37 let při výkonu svého hornického povolání. Jeho tchán -můj nevlastní děda-
s ním také v dole pracoval. Ti dva si moc dobře rozuměli a měli se hodně rádi. Děda s babičkou bydleli naproti nás, a tak je tatínek navštěvoval poměrně často, rád si s dědou povídal.
Láskyplné setkání

Když se stalo to obrovské neštěstí a otec zahynul, byli jsme z jeho nenadálé smrti zdrceni a můj děda to hodně těžce nesl. Moc mu chyběl a pokaždé, když si na něj vzpomněl, byl smutný a chodil mu na hrob zapalovat svíčku. Pak zesnula babička, děda se znovu oženil a po čase zase ovdověl, zůstal sám a začaly ho sužovat nemoci. Dědova nevlastní dcera, moje maminka, se o něj chodila starat, nosila mu vařené jídlo, prala a uklízela. Dědečka zlobila nemoc z povolání, měl záchvaty kašle a dušnosti. I když jsem mého otce velmi milovala a byla nešťastná z jeho brzkého skonu, nezdály se mi o něm žádné sny, kromě těch těsně po smrti, kdy se semnou loučil. Ale před jedenácti lety se mi po dlouhé době zjevil ve snu tak, jak jsem ho znala – mladý, hezký, ale v černém obleku, bílé košili a černé kravatě. Když jsem ho uviděla, sice mně to vylekalo, ale nakonec jsem na něj promluvila a zeptala se – „Jak to že si živý, když si umřel? Co to má znamenat?“ A on mi odpověděl – „Já žiju ale někde jinde…“
Šel tu noc přivítat mého dědu do říše zesnulých?
Tatínek mně pak objal. Bylo mi krásně, cítila jsem u něj ochranu a pak byl pryč! Hned druhý den jsem telefonovala mamince a řekla jí o mém snu. Za další tři dny našla moje maminka v bytě nevlastního otce mrtvého, udušeného zvratky. Měla z toho dlouho špatný pocit a výčitky svědomí. Tenkrát odjela na dva pryč a prý kdyby byla u něj, tak by jistě neumřel. Jenže děda měl ty své záchvaty kašle a v nemocnici být nechtěl za žádnou cenu. A tak jsme jí ty její „výčitky“rychle rozmluvili, že na jeho smrti nemůže nést vinu. Až po pohřbu jsme zas probírali ten můj sen o tatínkovi a usoudili jsme, že mě přišel varovat, že jeden z jeho nejbližších je v nebezpečí a ještě byla možnost ho zachránit. Také mi možná přišel dát vědět o dalším úmrtí v rodině. Ať už to bylo jakkoliv, myslím si, že to setkání ve snu s mým zemřelým otcem byl jednoznačný kontakt z onoho světa.
Další varování?
Od té doby se mi už otec v žádném snu nezjevil. Další setkání ve snu jsem měla se zemřelou babičkou v dubnu 2001.
Ta mně také objala a ještě k tomu políbila na tvář. Babička byla oblečená v kytičkované kazajce a široce nabírané sukni,
kterou kdysi nosívala. Byla to drobná, křehounká žena a přesně takovou jsem ji cítila při tom objetí. tehdy nic neříkala a najednou zmizela. Při letní návštěvě příbuzných jsem se dozvěděla, že babiččin vnuk, můj bratranec, měl v dubnu srdeční kolaps. Udělalo se mu špatně, omdlel a doktoři ze záchranky ho dlouho nemohli probrat. Půl hodiny ho oživovali, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Babička mně podle mého názoru přišla upozornit, že její příbuzný je v ohrožení života a na chvíli byl i za branou smrti, ale nakonec se jeho duch vrátil zpět.
Text: Marie Matyščáková