Asijský bratr Karel IV.?

České záhady / 16. 11. 2019

Na první pohled absurdní otázka. Co by asi tak mohl mít středoevropský panovník společného s Asií? Přesto se však našla osoba, která toto spojení vysledovala a označila Karla IV. za příslušníka tajné sekty zvané Asijští bratři. Tou osobou byl německy píšící spisovatel a mystik Gustav Meyrink (1868-1932) a Asijští bratři podle něj dokonce založili Prahu.

Italské intriky

Ve své krátké povídce Neviditelná Praha (1930) Meyrink píše, že někdy v dobách před kněžnou Libuší, tedy podle Meyrinka někdy kolem roku 700 n. l., přišlo na místo, kde dnes stojí Hradčany, sedm mnichů z Asie a za nějakým tajným účelem zde zaseli rýži, což ovšem také mohl být „trpasličí jalovec“ rostoucí kolmo vzhůru a nabývající podivných tvarů. Tito mniši patřili k sektě Asijských bratrů, označované dokonce za „ďábelskou“. Též se jí prý říká zvané „bratrstvo Sat Bhajů“, resp. „Sat Bhai a Sikha“. Tato sekta údajně sídlila ve městě Allahabád v Indii, přičemž jméno tohoto města značí „práh“. Sekta poslala do světa „své lidi“ založit sedm měst a každé mělo mít v názvu „práh“. Tato sekta podle Meyrinka existovala ještě v roce 1760 a jejím posledním velmistrem byl prý hrabě Špork. Lóžová budova sekty či bratrstva stávala v Jindřišské ulici na místě dnešní hlavní pošty a členy lóže byli ve své době také Karel IV., Cola di Rienzo a Petrarca.

Podrobnější rozbor této povídky snadno ukáže, že tato verze pověsti o založení Prahy je pouze Meyrinkovou fantazií. Přesto však poněkud zarazí fakt, že Karel IV. (1316-1378) a Cola di Rienzo (1313/4-1354) se osobně znali, že di Rienzo znal Francesca Petrarcu (1304-1374) a že Petrarca si dopisoval s Karlem IV. a později se s ním také setkal. Pokud se opravdu nejednalo o nějaké tajné společenství, potom určité intriky spolu spřádali zcela jistě. Netýkaly se ničeho menšího, než ovládnutí tehdy roztříštěné Itálie a nakonec celé Evropy, tedy celého tehdy známého světa.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Záhadný létající červ zabíjel na Šumavě. A nejen tam

Slibné proroctví

Cola di Rienzo, celým jménem Nicollo di Lorenzo Gabrini, přicestoval do Prahy koncem června roku 1350 jako politický ztroskotanec. Italský humanista a notář se pokusil své ideály realizovat v praxi a oživit v Itálii politické zřízení po vzoru starověké římské republiky, kterou velmi obdivoval. Nakrátko se mu sice podařilo v tomto duchu ovládnout Řím jako tribun, ale vládu si neudržel, kromě jiného proto, že podporoval řemeslníky na úkory obchodníků a šlechty. Když byl po několika měsících svržen, ukrýval se nejprve po okolí a roku 1348 se uchýlil do kláštera. Obvinění z kacířství a hrozba inkvizičního procesu ho vyhnala do Čech, kde se nechal v poutnickém šatě uvést ke Karlovi IV., protože věděl o jeho italských zájmech.

Vzdělaný a charismatický Cola císaře oslovil svou vizí nového uspořádání Evropy v duchu dnes prakticky neznámého Andělského proroctví, podle nějž měl Evropě nadále vládnout andělský papež a zbožný císař, tedy Karel IV, a zároveň mělo dojít k obrodě zkažené církve a celé společnosti. V podstatě tedy šlo o stejnou ideu, jíž se sedmdesát let později řídili husitští kazatelé, a Cola v tomto ohledu jen předběhl svou dobu. V celkem třech soukromých audiencích císař vyslechl Colovy plány, které začínaly ovládnutím a sjednocením Itálie. A v tom byl právě ten problém. Karel své zájmy v Itálii sice měl, ale také si dobře pamatoval, jak se ještě se svým otcem Janem Lucemburským marně pokoušel rozšířit lucemburská panství v severní Itálii. Nyní měl navíc potíže s papežem Klimentem IV. (1291-1352, občanským jménem Pierre de Rosieres) svým někdejším vychovatelem a přítelem, který se stavěl proti jeho korunovaci římským císařem v Římě, hlavně proto, že v ní měl sehrát jen podružnou roli. Císaře nepotěšilo ani to, že na sklonku léta se papež začal opakovaně domáhat di Rienzova vydání jako „ďábelského kacíře“, poprvé potom listem ze 17. srpna 1350.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Výprava do tajemného podzemí. Zapomenutá nacistická továrna vzbuzuje tíseň i soucit

Vítězství realismu

Karel IV. si nejen uvědomoval politickou realitu, ale především pragmaticky sledoval své vlastní zájmy. Přestože sám byl poměrně mystického založení, jedno proroctví, navíc účelově interpretované, s ním nemohlo pohnout. Rozhodl se tedy tak, že Colu di Rienzo internuje za celkem slušných podmínek u svého dvora a případně ho ve vhodné chvíli a za patřičné ústupky vydá papežovi. Cola di Rienzo jako kacíř neměl na výběr, ani když byl v září 1350 přesunut do podstatně tíživějšího arcibiskupského hradního vězení v Roudnici nad Labem. Na podzim roku 1350 se Karel IV. těžce zranil na turnaji a v důsledku poškození krční páteře dočasně ochrnul na všechny čtyři končetiny. To jeho aktivitu na mezinárodní scéně zbrzdilo, zatímco neoblomný papež stále bránil jeho korunovaci. Když 25. února 1352 uvrhl papež na Colu di Rienza klatbu a Karel IV. se rozhodl s korunovací v Římě počkat na příznivější dobu, neměl už císař důvod italského humanistu dále zadržovat. Přes naléhavé Petrarcovy dopisy nesené stejnou ideou, jakou Karlovi IV. předložil di Rienzo, se Karel IV. rozhodl postoupit svého italského vězně papežovi.

Petrarca

K papeži do Avignonu doputoval di Rienzo střežený ozbrojeným doprovodem v srpnu 1352. I tam se mu i jako vězni a kacíři v klatbě kupodivu dostalo slušného zacházení, především na Petrarcovu přímluvu. K nečekanému a zcela zásadnímu obratu v jeho věci došlo v prosinci 1352, když papež Kliment VI. zemřel. Jeho nástupce, Inocenc VI. (1282-1362), nejenže Colu di Rienzo propustil, ale dokonce ho vyslal do Říma, aby tam vládl jeho jménem. Cola Di Rienzo tento úkol nezvládl, jeho vláda se zvrhla v dny plné hrůzy a poprav, záhy si vysloužil přízvisko tyran a nakonec byl svržen a 8. října 1254 zabit rozzuřeným davem.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Za zednáři na Pražský hrad

Přibližně v téže době se Karel IV. s podporou nového papeže vydal na svou korunovační římskou jízdu a 5. dubna 1355 byl i se svojí manželkou Anna Svídnickou korunován v Římě papežským legátem, aniž k tomu potepal pomoc di Rienza a Petrarcy a jejich ideálů. Pokud snad jen nakrátko v mysli podlehl jejich vizím, do jeho činů se nepromítly, a to ani poté, co se Karel IV. s Petrarcou později osobně setkal, nejprve v Itálii a roku 1356 v Praze, kam básníka pozval.

Nevíme, co přesně poslu tehdy probírali a zda si vzpomněli také na mrtvého Colu di Rienza, případně zda měl Petrarca Karlovi za zlé, že ho vydal papeži a tím vlastně zradil. Zbylo jen obecné povědomí o tom, že tito tři vynikající osobnosti 14. století spolu měly něco společného, sotva však členství v historicky sotva existující sektě Asijských bratrů. Pokud případně byly členy nějaké jiné tajné společnosti, tak tato skutečnost zůstala tajnou dodnes.

Jitka Lenková

Obr.: youtube, archiv autorky

 


Štítky:





You might also like