Jihoamerická anakonda je považována za největšího existujícího hada. Na světě. Patří do rodiny škrtících hroznýšů. Tento plaz je rozšířen po celé Amazonii. Přes den se zdržuje ve stojatých vodách. Pokud se kořist přiblíží na dosah, vymrští se z vody obrovská hlava a pomocí stisku silných čelistí svou kořist uchopí a pak ji obtočí kolem těla tak silným stiskem, že jí rozláme kosti, oběť uškrtí a udusí. Takto upravenou potravu již had snadno spolkne a nestravitelné části pod delší době vyvrhne. Oblíbenou kořistí tohoto dravce jsou kozy, divoká prasata a často i lidé.
Nejdelší dosud nejlépe zdokumentovaný had měřil 10,5 m. Šlo o pythona, který byl nalezen usmrcený v Jihoamerické džungli. Jak však dokazují některá ohromující setkání, jednalo by se v jeho případě o pouhou užovku ve srovnání s některými doloženými pozorováními. V roce l954 letěl plukovník leteckých sil Belgie René van Lierde přes provincii Tanga, která se nacházela v tehdejším belgickém Kongu. Na malé mýtině v pralese najednou spatřil něco neobvyklého, a proto slétl se svým strojem níž, aby si podivný předmět mohl lépe prohlédnout. V tom okamžiku přímo proti otevřeným dveřím helikoptéry spatřil tělo obrovského hada, který se vzpínal proti němu a chtěl na něj zaútočit. Strhl proto stroj kolmo vzhůru, a když nabral výšku, uklidnil se natolik, že byl schopen pořídit několik fotografií tohoto pozoruhodného plaza. Podle něho měřil had asi 16 metrů. Tento snímek předložil pak ke zkoumání několika zkušeným zoologům. Všichni se shodli na přiložených rozměrech. Ani jeden z nich však nedokázal uspokojivě tohoto tvora zařadit. Tato fotografie představuje jeden z mála dodnes respektovaných důkazů o existenci neuvěřitelně obrovských hadů v srdci Afriky.
Horší než hororu
Obří anakondy jsou prý často pozorovány podle četných zpráv zejména v Amazonské pánvi Brazílie a Peru. Zde se těmto obřím plazům říká giganti sucuriju. Jednu z prvních zpráv o setkání s obrovitým hadem připomínající anakondu nám podal britský plukovník Percy Fawcet,který v letech 1906-1909 na žádost bolivijské vlády zaměřoval části pralesních oblastí. Zvíře se připlazilo k jeho lidem po břehu. Fawcet na něj několikrát za sebou vystřelil, plaz se počal svíjet v bahně a pak pošel. Podle jeho měření jeho mrtvé tělo dosahovalo délky kolem 20,5 metru.
Průměr těla činil 40 centimetrů. Další pozoruhodné zprávy o hadech pozoruhodných rozměrů nám zanechali misionáři a duchovní, kteří se mnohokrát s obdivuhodnou odvahou vydávali do dosud neprobádaných končin, plných krvelačných kanibalů a nebezpečných zvířat. Jeden z nich, katolický páter Victor Heinz, pocházející z Německa, zažil setkání s hadem děsivých rozměrů dokonce dvakrát. Poprvé v roce 1922, kdy se obluda stočená do dvou kruhů nechávala unášet proudem. Páter Heinz o tomto setkání napsal:“Jako kdyby do nás uhodil hrom, všichni jsme vystartovali na to hrozné zvíře. Tělo hada bylo, podle mého odhadu, silné jako sud s olejem, zatímco jeho viditelná délka musela obnášet kolem 25 metrů.“
Pětitunový drobeček?
Sedm let po tomto setkání měl možnost obdivovat podobnou hadovitou nestvůru, která si s tou z roku 1922 v ničem nezadala. Zmizela s neuvěřitelnou rychlostí a zanechávala za sebou obrovskou kýlovou stopu, jakou by prý“za sebou rozhodně nenechala ani loď plující plnou parou.“ Ve 40 letech 20. století pak mohla světová veřejnost vidět na vlastní oči pomocí pořízených fotografií první autentické zprávy o obrovských plazech.
Deník O Iario, který ve státě Perabuco vyšel pod titulkem: „Pět tun těžká anakonda“spolu s šokující fotografií gigantického hada, kterého mesticové chytili spícího poté, co spolkl dospělého vola a klidně zažíval. Z jeho obrovské tlamy ještě trčely rohy nebohého dobytčete. Mesticové uvázali kolem jeho těla lano o síle lidské paže a odtáhli ho proti proudu do Manausu. Zde ho indiáni přivázali pevně lanem k silnému stromu a rozvinuli jeho gigantické tělo v celé jeho ohromující délce. Ředitel místní banky senhor Miguel Gastao de Oliviera pořídil snímky, které vyvolaly u čtenářů oprávněné zděšení.
Hadí zabijáci
V květnu roku 1948 se objevil v riodejaneirském listě Ilustrada obrázek hada vylézajícího na břeh z řeky Oyapock. Na žádost vyděšených místních indiánských obyvatel vojáci brazilské bojové jednotky hada usmrtili pomocí kulometu. Jeho zdechlina prý v tomto případě měřila neuvěřitelných 35 metrů. Jak by proti tomuto děsivému živočichovi uspěl při střetnutí ve volné přírodě člověk, necháme na fantazii čtenářů oplývajících silnějšími nervy.
Mohlo by totiž skončit stejně tragicky jako příhoda, která se udála v nejnovější době v oblasti Barro de Garcas. v brazilském státě Mato Grosso. Toto malé městečko leží na řece Araguaia. Je to 2600 kilometrů dlouhý přítok řeky Tocantis a oplývá, co se týče hadů, neblahou pověstí. Zubní lékař José Ronaldo ze Sao Paula zde rybařil s přáteli a na malou chvíli se od ostatních vzdálil. Když se ho jeho přátelé snažili najít, narazili na stopy obrovského hada. Vzápětí objevili dvanáct metrů dlouhou hadí nestvůru, která pokojně ve spánku trávila na břehu řeky. Mužům ozbrojeným klacky a revolverem se hada podařilo zabít a dopravit společně do tábořiště. Jejich nejhorší obavy se potvrdily: Ronalda vytáhli z hadích útrob již mrtvého.
Jisté je, že pátrání po obrovitých hadech v těchto oblastech pokračuje i v 21.století. Zdejší pravěké poměry v amazonském vnitrozemí jistě stále poskytují útočiště hadům pro nás dosud neobjevených druhů a možná i neuvěřitelných rozměrů.
Text: Magdalena Zachardová, ze své knihy Fascinující svět záhad, foto: Shutterstock
Štítky: amazonie, hadi, příroda
Sdílet na Facebooku
