Záhadný Blaník. Ne všechny jeho záhady jsou ale opravdu záhadami

České záhady / 8. 10. 2019

 

Každý starobylý národ má svou mytologii. Odráží uplynulé události i charakter krajiny, kde národ žije. Naše pověsti jsou prodchnuty pohnutým osudem národa, který jen málokdy působil samostatně a musel se stále vyrovnávat s cizími nájezdy a nadvládou.

Události, ve kterých obyčejní lidé byli v roli statistů, a museli žít a snášet všechny rány osudu, zanechaly svou stopu v pověstech a legendách. Útěchou jim byly právě jen udatné příběhy, a hrdost na velkolepý průběh uplynulých věků.

Není tomu jinak ani u vojska, „spícího“ v Blaníku. Zakleté oddíly vojáků, které přijedou na pomoc v té nejkritičtější chvíli pro český národ.

Ačkoliv je Blaník poprvé písemně zmiňován až roku 1397 v „Popravčí knize pánů z Rožmberka“, historická předloha pověsti má původ v první polovině desátého století. Po pádu Velkomoravské říše se přesunulo státotvorné centrum západních Slovanů do lépe hajitelné české kotliny, obklopené horskými a lesními masivy.

Hlavním problémem střední Evropy té doby byly nájezdy kočovných Maďarů, jež ve spolupráci s východofranckými panovníky zničili Velkomoravský stát. Povzbuzeni tímto úspěchem pokračovali ve svých plenících výpravách do Bavorska, Bádenska, krátkodobě rovněž na území dnešní Francie a Itálie.

Dá se úspěšně spekulovat, že staré ležení, zjištěné na Blaníku, mělo za účel působit jako část systému obrany před tímto nebezpečím. Kudy procházela „obranná linie“, možná napoví starobylé názvy jednotlivých míst.Na cestě od Litomyšle do Jihlavy, poté přes Dolní Kralovice, Neveklov, Milevsko a konečně zas k Jihlavě najdeme 13 Stříteží, 8 Stráží, 2 Strážnice, 1 Střižanov, 1 Strážovice a 1 Střížov.

Z písemných materiálů se však nezachovalo nic, co by prokazovalo ozbrojenou srážku Slovanů s Maďary. Naše dějiny mezi lety 906 až 955, tedy do rozhodné porážky Maďarů, jsou zastřeny závojem tajemna. Proto o jejich vniknutí do Čech mnoho nevíme, avšak vzhledem k jejich tehdejšímu bojovému sebevědomí se o to jistě pokoušeli. Tady se potom vynořuje hypotéza o odražení jejich vpádu s přispěním právě blanické posádky.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Střípky z mého minulého života

A kdo vlastně má velet záhadnému vojsku sídlícímu v podzemí? To původně nemělo v čele jediného mýtického vůdce. Podle různých verzí rytířům velel například Jaroslav ze Šternberka – fiktivní postava z rodu Šternberků, která měla v roce 1241 zachránit Moravu před vpádem Mongolů, nebo další mýtičtí velitelé jako Stojmír, Meinhard, Isidor…

Významná osobnost počátků našeho národního obrození Václav Matěj Kramerius (1753–1808), který pověst zveřejnil ve svých novinách v roce 1799, pod názvem „O Zdeňku ze Zásmuku s jeho tovaryši aneb o Rytířích v Blanickém vrchu zavřených,“ vybral jako vůdce další, naprosto neznámou mýtickou postavu, tj. Zdeňka ze Zásmuku

Svatý Václav byl do blanické pověsti přidán kupodivu až v 17. století Bohuslavem Balbínem (1621-1688) a Tomášem Pěšinou z Čechorodu (1629-1680) a definitivně se ujal velení blanického vojska ve „Starých pověstech českých“ od Aloise Jiráska v roce 1894.

Další prvky pověsti do ní přibývaly postupně. Žena, která obdržela za posluhu od rytířů zlato, je součástí legendy od 14. nebo 15. století. Šestnácté století přidalo příslib pomoc tohoto vojska naší zemi, který se později rozšířil na všechny země Koruny české.

Blanická pověst v sobě tedy spojuje všechny významné body naší historie. Vzpomínku na Velkou Moravu, přemyslovské knížectví, husitskou revoluci, kdy byl Blaník obsazen roku 1420 Tábory, dobu pobělohorskou, která sem upírala naději na lepší zítřky a konečně národní obrození s jeho romantickým projevem.

Pověst je však stále živá. Stále můžeme doufat ve starodávné vojsko a slova legendy, že „pomoc přijde od Blaníka“… A zároveň si říkat, že ještě asi není nejhůře, když blaničtí rytíři ještě nevyjeli.

Brána do jiného vesmíru?

I když jde o legendu a ta má právo na nebýt podložena fakty, jednu pověst ale vyvrátit musíme. V záhadologických článcích se stále opakuje příběh o kamenickém mistrovi Václavu Podbrdském, který spadl do strže z Blaníku při tesání základního kamene pro Národní divadlo v roce 1868, a více se nenašel. Objevil se až po 18 letech a když se domáhal své mzdy, u soudu vypověděl, že byl v nějakém jiném světě, kde prožil jen 18 hodin. Příběh byl tradován tak sugestivně a s tolika podrobnostmi, že badatelka Jitka Lenková se pokusila dohledat příslušný soudní spis, který by měl být přece někde archivován. Toto pátrání však vyznělo do ztracena s tím, že ne všechny soudní spisy se archivují.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Lovci duchů v akci: POMOZTE ANABEL!

Badatelka Františka Vrbenská potom později zjistila, že daný text není žádná literatura faktu, ale o fejeton, uveřejněný v Národní politice dne 18. 8. 1889 pod značkou H.V.B. Skrytý autor se chtěl zřejmě jen opatrně vysmát rakouské byrokracii či vojenským úřadům, které měly Václava Podbrdského stíhat za vyhýbání se vojenské službě. Není bez zajímavosti, že záhadná cesta kamenického mistra přes hlubiny času se nápadně podobá „Novému epochálnímu výletu pana Broučka, tentokráte do 15. století,“ napsaného Svatoplukem Čechem o pouhý rok dříve. (1888) Také pan Brouček se dlouho řítil někam dolů, než se dostal do jiného času.

Nepodařilo se dosud najít ani autora, skrytého za značku „H.V.B.“, možná jde jen o zkratku, kterou byla použita jen jednou, a to v tomto případě. Zřejmě se už neodhalí ani jeho pohnutky autora, možná autorů, k napsání tohoto fejetonu. Současníkům možná bylo od počátku jasné, že to je smyšlená historka a náramná švanda, o sto let později tato „zpráva“ už vypadala úplně jinak…

-skm-

Obr.: archiv autora, archiv Jitky Lenkové. Wikipedia, commons wikimedia


Štítky: , ,





You might also like