rozhovoNa poli české záhodologie se zrodila nová tvář. Spisovatelka Lenka Zachardová je jednou z mála žen, která se tomuto oboru věnuje. Její výjimečnost si uvědomují také zkušení záhadologové, kteří zaplnili knihovny svých čtenářů již hezkou řádkou knih.
„Mezi dobrodruhy, nořícími se do fascinujícího světa záhad, nebývá mnoho žen, neboť jejich zájem o tuto oblast většinou směřuje k ezoterice, magii nebo léčitelství, zkoumají věci spíše intuitivně než racionálně. Doposud jako jediná držela prapor vědecké záhadoložky Jitka Lenková.“ uvádí například známý český spisovatel Otomar Dvořák. V současné době se na knižních pultech objevuje kniha Magdaleny Zachardové s názvem Fascinující svět záhad, v níž si jistě každý čtenář, který se o záhady zajímá, najde něco svého. Jak je uvedeno v podtitulu, jedná se o bohatý přehled celkem 55 nevysvětlených tajemství ze všech oblastí.
V knižním světě jste známá díky pseudonymu Magdalena, jak jste se k němu dostala?
Je to moje křestní jméno. Když jsem si zřizovala emailovou adresu, Lenka už byla obsazená, tak mě napadla právě Magdalena. Jako Magdalenu mě pak prezentovali v upoutávce na knížku a proto jsem si udělala i webové stránky na Magdalenu. Takže od té doby jsem prostě Magdalena.
A jak jste se dostala ke psaní záhad?
O tajemné věci jsem se zajímala už od malička. Nejprve jsem četla bez dechu stejně jako většina mé generace „vernerovky“ a odtud byl jen kousek k autorům sci-fi. Během dospívání jsem četla knihy Arthura C. Clarka a pokoušela se psát své sci-fi povídky. Obesílala jsem časopisy s prosbou o uveřejnění, což se mi několikrát povedlo. Například povídka s názvem Ariel byla otištěna jako můj první literární pokus v časopise Věda a technika mládeži v 80. letech.
Od povídek je ke knize plné záhad ale hodně daleko…
Jako čtenářce mi postupně začala vadit jedna věc: děj všech vědecko- fantastických příběhů se odehrával v jakémsi vymyšleném světě, proto mě napadlo, že mnohem logičtější je hledat záhady raději přímo zde, na naší planetě. Největším průlomem pro mě bylo dílo fantastického realismu Jacquese Bergiera a Louise Pauwelse s názvem Jitro kouzelníků. U nás byl zástupcem tohoto žánru záhadolog doktor Ludvík Souček. Jeho tušení stínu a Tušení souvislosti všechny tehdejší čtenáře doslova fascinovaly. V zahraničí to byl mnohokrát odsuzovaný – a o to více obdivovaný- neúnavný cestovatel Erich von Daniken. Právě díky nim vznikla myšlenka napsat lexikon plný nevyřešených záhad, podivných bytostí a tajemných staveb. Protože jsem v té době již měla o světových záhadách nějaké znalosti, mohla jsem se pustit do psaní své vlastní knihy.
Navštívila jste nějaká místa, o kterých píšete?
Ano samozřejmě. Viděla jsem na vlastní oči i nejslavnější megalitickou památku Stonehenge v srdci jižní Anglie a Avebury, kde stojí nejvýznamnější skupina neolitických monumentů v Británii. O obojím píšu v knize v kapitole s názvem Megalitické stavby. Pro zajímavost zde uvádím také některé významné monumenty u nás v Čechách. V obrazové příloze jsou i moje fotografie z těchto míst, na jedné z nich jsem se svojí dcerou.
Co si myslíte o Stonehenge? Co jste tam zjistila?
Velmi obdivuji prehistorické megalitické stavby jakou je právě Stonehenge, ležící 15 kilometrů severozápadně od města Salisbury a zbudované před 4800 lety. Je zřejmé, že tyto obrovité shluky kamenů, postavené s tak nesmírnou námahou, musely mít nutně nějaký účel. V jejich okolí působí totiž síly, které dříve lidé dovedli využívat a usměrňovat. Myslím si, že naši předkové byli mnohem vnímavější, než my dnes a že podobné stavby mohly kdysi sloužit nejen k astronomickým pozorováním, ale také jako střediska pro vytváření a přenos myšlenkových polí.
Proč jsou podle vás na naší planetě megalitické stavby? Jaký pro nás měly a mají význam?
Vědci zjistili, že místa pro zakládání těchto staveb nebyla nikdy zvolena náhodně, ale že jejich výběr probíhal vždy podle určitého plánu. Jak ukázal výzkum prováděný například britským amatérským archeologem Alfredem Watkinsem, zabývajícím se průzkumem anglických megalitických památek v minulém století, ležela tato místa zcela jistě na uzlových bodech, jejichž síť se pravidelně rozprostírá po celé naší planetě.
Uzlových bodech?
Tyto uzlové body jsou dnes označovány jako Ley-lines, neboli energetická silová centra. Jsou umístěna na dvou či více průsečících energetických linií. Na těchto spojnicích byly v dávných dobách vybudovány starověké monumenty a megalitické stavby. V okolí obrovitých kamenů je možné často pozorovat silová pole ve formě světelných jevů. Kontakt s takovým silovým polem může způsobovat různé vize. Podle odborníků zkoumajících tyto jevy jako je například Thomas E. Bearden, učitel nukleárního inženýrství na Institut of Technology v Georgii v USA je možné, že kamenné balvany jsou v oblasti, kde se noří do země, často vystavovány tlaku. V nitru Země vzniká podobný tlak, například při tektonických posunech.
A co se děje dál?
Když jsou současně kameny s tvrdostí křemene stlačovány, začnou na tlak reagovat: začnou vysílat různě silné energetické signály. Podobné silové pole vzniká i při soustředění lidské mysli, v mezní situaci nebo při pokusu o telepatii. Napadá nás logicky myšlenka, zda se dalo v dávnověku těchto přirozených přírodních vysílačů a přijímačů využívat i k určitému přenosu a výměně myšlenek? A kde byla hranice, přes kterou bylo možné tento přenos uskutečnit? Mohli naši dávní předchůdci hovořit se svými předky anebo dokonce s Bohy? A kdo byli vlastně tito bohové? Pocházeli z tohoto světa?
Co je pro vás dosud největší záhadou, kterou byste chtěla odhalit?
Myslím, že vůbec největší záhadou, kterou zatím nikdo nevyřešil, je samotná podstata našeho bytí. Otázka vzniku člověka a jeho existence na naší planetě je ještě stále nezodpovězená. Čím více poznáváme svět okolo nás, naši historii a vzhlížíme ke hvězdám, tím více si klademe po tisíciletí stále stejnou otázku: Kdo jsme, odkud pocházíme a kam svěřujeme? Díky rychlému technickému pokroku, stále rostoucímu množství informací a moderním prostředkům umožňujícím nám prozkoumat i tajemné hlubiny vesmíru poznáváme, jak málo dosud o těchto otázkách víme. To je pro mne asi největší ze všech světových záhad. Mně osobně by také zajímalo, jak velkou úlohu mohla hrát návštěva mimozemských civilizací v naší minulosti.
Vím, že na jaře vyjde Vaše druhá kniha, co budete odkrývat v ní?
Kniha má zatím pracovní název Čas zázraků a bude zaměřená na dávné technické vynálezy nevysvětlitelně předstihující svoji dobu a právě na možnost návštěvy mimozemských civilizací na naší planetě. Píše se zde i o damascénské oceli, kouzelných zrcadlech, potopě světa, dávných podzemních městech, tajemných silách, stopách dávných mimozemských návštěvníků a podivných nálezech, chronovizoru a stroji času. Zároveň otvírám i nejdiskutovanější a nejsledovanější téma dnešní doby-magické datum 2012 a otazníky kolem konce světa podle Mayského kalendáře. Předmluvu ke knize a ukázky z jednotlivých kapitol najdete na mých webových stránkách http://www.zahadymagdalena .xf.cz
Tak nám alespoň prozraďte něco maličko – existuje podle vás stroj času?
Sestrojení stroje času je jedním z dávných lidských snů. Všichni jistě známe slavné romány J. Verna, který ve svých knihách daleko předčil svou dobu při popisu ohromujících moderních vynálezů. Odkud asi tento spisovatel své neuvěřitelné znalosti? Mohl snad cestovat v čase? Důkazem pro takové tvrzení by mohla být jistě v poslední době vědci zcela seriozně uznávaná teorie o existenci paralelních vesmírů. Tento názor zastává i dr. Michio Kaku z Univerzity New York v USA. Doposud jsme mysleli, že existuje jeden nedělitelný vesmír, ale čas zřejmě neplyne jedním směrem, ve skutečnosti představuje zakřivení, které funguje tak, že mezi jednotlivými vesmíry je možné cestovat například pomocí zkratek, takzvaných červích děr.
A vy myslíte, že někdo takovou zkratku objevil?
Myslím, že se v minulosti lidé několikrát pokoušeli projít branou času. V první polovině 17. století byl v Polsku postaven tajemný zámek Krzyztopor, jehož budovatelem byl mág a astronom hrabě Krzysztof Ossolinski. Tato záhadná stavba má podobu kalendáře a právě zde prováděl Ossolinski spolu s astronomem Janem Brožkem a několika ostatními zasvěcenci své pokusy o přesun v čase pomocí záhadného stroje času, což se mu podle některých známek zřejmě i mohlo povést, ovšem s negativními důsledky, které nakonec vedly k jeho smrti. Dalším adeptem na vynálezce stroje času je bezesporu podivínský anglický vynálezce Samuel Warner, jehož hrobka na Londýnském hřbitově Brompton dokončená v roce 1853, zaměstnává dosud fantazii záhadologů na celém světě. Podle mého názoru byl pokusem o přenos v čase i již nám všem dobře známý projekt Philadelphia, uskutečněný v USA v roce 1945, který však skončil nezdarem. V první chvíli se opravdu podařilo přemístit celou námořní loď i posádkou do jiného prostoru, protože se stala neviditelná, ale následky byly katastrofální. Překročil snad člověk v té chvíli nějaké pomyslné hranice, za které dosud nemá právo zajít?
Pokud by se vytvořila červí díra, co by to pro nás znamenalo?
Pokud by se něco podobného v budoucnosti povedlo, například v souvislosti s dnešním urychlovačem částic, který se nachází v houbce 100 metrů pod zemí na hranicích Francie a Švýcarska, je třeba řešit otázku důsledků. Možná úskalí takového objevu jsou podle mého názoru nejlépe popsány v knize A. C. Clarka a Stephena Baxtera Svit vzdálených dní. Můžeme zde sledovat vizi doby, kdy se k přenosu začne používat uměle vytvořená červí díra. Tato nová technologie přináší na jedné straně netušené možnosti, protože lidé mohou pozorovat i dávno minulé děje z lidské historie, ale zároveň se stane pro celé lidstvo nesnesitelná skutečnost, že před okem červí díry se nelze skrýt, takže se kdokoliv může podívat na kohokoliv, co právě dělá, či dělal. To bychom asi nikdo nechtěli zažít. Objevení stroje času by pro lidstvo ovšem mělo podle mého názoru přínos i v případě, kdy by náš osud byl ohrožen nějakou obrovskou katastrofou a vědci by tak dokázali rozřešit problém, jak dostat do jiné dimenze nanorobota, nesoucího lidskou DNA. Ta by byla po celosvětové zkáze zachována a mohla by náš život přenést do dalších končin vesmíru.
Myslíte, že už stroj času někdo používal?
Jestli minulosti někdo používal stroj času, nevíme. Máme ale mnoho indicií, svědčící o tom, že se lidé jistě pokoušeli z vrozené zvědavosti vyvinout prostředek, umožňující přenos v čase. Pokud by tomu tak bylo, mohlo by v tomto případě jít o jedno z možných řešení pro vysvětlení zatím nevysvětlitelných nálezů, jakými jsou například objevení mrtvoly mamuta, uloženého ve věčně zmrzlé půdě po dobu více než 10 000 let, jehož lebka vykazuje čistý průstřel, či stopy nohou, staré miliony let, často obutých do bot s moderním typem podrážky- a rovněž nálezy naprosto nepatřičných, technicky dokonale zpracovaných předmětů ve vrstvách starých miliony let. Jednou z teorií vysvětlující fenomén UFO, kterou mimochodem zastával i geniální fyzik Albert Einstein, je také možnost, že tyto létající objekty mohou být řízeny lidmi pocházejícími z budoucnosti.
Věříte v mimozemské bytosti?
Fakt, že jsem žádného návštěvníka z jiné planety dosud neměla tu čest potkat, ještě nesvědčí o tom, že žádní neexistují. Mnoho lidí má tendenci zcela zavrhnout cokoliv, na co si nesáhnou. Před nedávnem bylo ještě přece rouháním říci nahlas, že je možné, že Země je kulatá či že obíhá dokonce kolem Slunce. Máme výhodu, že nás za podobné názory nikdo nemůže upálit na hranici jako kacíře. Rovněž otázka, zda může létat něco těžšího než je vzduch, byla zpočátku přijímána s posměchem. Dnes nám nad hlavou létají letadla a raketoplány a nikomu to divné nepřipadá. V naší Mléčné dráze existuje na 200 miliard sluncí. Při nepatrném odhadu, že jenom každé sté slunce má nějakou planetu, bylo by v naší galaxii na dvě miliardy planetárních systémů. Pokud by měla předpoklad pro život jen každá stá, pak tu máme 200 000 planet s nějakými formami života. Proto by nebylo vůbec divné, že naše Země takovou návštěvu již mohla zažít. Ostatně máme pro to i dostatek důkazů z celého světa.
A myslíte, že tyto bytosti ví o tom, že na planetě Zemi žijí lidé?
Domnívám se, že určitě ano. Lidstvo vysílá již dlouho do vesmíru signály, určené jiným inteligentním civilizacím. První radiové poselství bylo odesláno již 16. listopadu 1974 z radioteleskopu v Arecibo v Portoriku. Zpráva obsahovala náčrt lidských bytostí a sluneční soustavy spolu s vyobrazením Země jako odesílatele. Další zprávy vyslali Američané v srpnu a září roku 1977. Dvě sondy typu Voyager odstartovaly z mysu Canaveral s poselstvím, ve kterém bylo pouzdro s elektronickou deskou. Na ní byly nahrány hlasy ptáků, Beethovenova hudba, jazz, čínská hudba a pozdravy v šedesáti jazycích světa. Obrazová část obsahovala snímky různých krajin, měst a technické vymoženosti našeho výzkumu. Někteří dnešní vědci tvrdí, že na tyto signály již došla odpověď v podobě kruhů v obilí. Byla v nich nalezena totiž podobná poselství ve formě dvojkových kódů, hovořící o inteligentních bytostech, které jsou našimi přáteli. Možná měli možnost někteří čtenáři vidět dokumentární film natočený o této problematice související s aktuálním datem 21. 12. 2012 v poslední době v naší televizi.
Myslíte, že nám vlády lžou o tom, že komunikace s mimozemšťany už je dávno navázaná?
To je dosti ožehavá otázka, nicméně v poslední době také hodně diskutovaná. Na jedné straně vlády stále se množící hlášení o podivných létajících objektech před veřejností zamlčují, ale na druhé straně některé světové velmoci v současné době odtajňují archivy, kde se podobné zprávy o tajemných setkáních vyskytují. Překvapením bylo jistě i prohlášení Vatikánu, jehož mluvčí připustili existenci jiných inteligentních bytostí ve vesmíru. Ředitel vatikánské observatoře Gabriel Funes dokonce řekl: „Podle mého názoru možnost života na jiných planetách existuje.“
Máme se bát?
Myslím, že nemusíme mít žádné obavy z nějakého útoku cizí mimozemské rasy, jak ho popisují některé katastrofické filmy z poslední doby.
Někteří lidé říkají, že mezi námi jsou „lidé,“ kteří nepocházejí z našeho světa. Váš názor?
Tvrzení, že mimozemšťané žijí mezi námi a vypadají jako normální lidé, zastává například spisovatel George Adamski ve svých knihách- například Inside the Flying Saucers, nebo Robert Dean, který pracoval mezi lety 1963-67 na vrchním velitelství NATO v USA. Zatím ale pro něco takového žádné důkazy nejsou. Co se týče bytostí z jiných dimenzí, je možné, že v některých případech se mohou jednotlivé světy navzájem prolínat a zrovna tak se někteří lidé mohou ocitnout v jiném časoprostoru.
V současné době jsou oblíbeným tématem filmových tvůrců paranormální jevy, jaký je váš pohled na tuto věc?
Od počátku věků bylo lidstvo fascinováno a naplňováno posvátnou hrůzou z množství úkazů, které nyní obvykle označujeme jako paranormální. Není pochyb o tom, že některé fenomény se skutečně stávají – i přesto, že je naše současná věda nedovede vysvětlit. Porozumět jim by mohlo vést k cenným poznatkům například v medicíně a psychiatrii. Každodenní ruch nám neposkytuje dost klidu na to, abychom mohli naslouchat tomu, co je skryté v našem nitru, či abychom mohli vnímat to, co je součástí světa kolem nás. A přitom je tento svět plný zvláštních bytostí a tajemných událostí.
A vám už se stalo něco nevysvětlitelného?
Ano, ani já nejsem v tomto případě výjimkou. V mém životě se také přihodilo několik neuvěřitelných skutečností. Několikrát se vyplnilo mé tušení týkající se blízkých osob a byly mi předpovězeny věci, které se později opravdu staly, konkrétně jako v případě mé knihy. Věřím, že každý člověk má ve svém životě nějakou cestu, nějaký úkol a je možné, že smrtí náš život nekončí. Některé paranormální jevy, jako například otázka minulých životů či předpovídání budoucnosti, se ale bohužel staly časem velice výnosnou záležitostí. Oproti lidem opravdu poctivým a nadaným se vynořilo i velké množství podvodníků.
Máte na mysli i léčitelství? Věříte, že je možné léčit lidi pomocí nejrůznějších energií, nebo je to podle vás jen placebo efekt?
Myslím, že jsme v minulosti měli všichni dar vnímat síly a energie, které dnes nevidíme, protože jsme v důsledku potlačování našich přirozených instinktů tuto schopnost ztratili. Lidé žijící daleko od civilizace a ti, kteří dovedou naslouchat svému nitru, mohou také pomáhat ostatním například pomocí těchto léčivých energií. Je to samozřejmě i otázka pokročilosti té které nemoci a přístupu konkrétního člověka ke svému nitru a k nemoci jako takové.
Na závěr mi prozraďte, jaké je vaše životní motto.
Myslím si, že by člověk neměl přestat nikdy snít a že i v dnešním světě plném moderních technických vynálezů, je ještě místo pro záhady. Vlastně nejlépe moje krédo kdysi již vyslovil Albert Einstein, když řekl:
„Nejkrásnější pocity vyplývají ze záhad. Jsou to pocity, které stojí u kolébky skutečného umění a skutečné vědy. Člověk, který tento pocit nezná, člověk, který už se neumí divit a který neumí žasnout, je prakticky mrtvý. Je jako zhasnutá svíce.“
foto: Vlasta Máchová, www.zahadymagdalena.xf.cz., www.magdalenazachardova.pise.cz.
Štítky: mimozemšťané, rozhovor, světové záhady, záhady, život ve vesmíru
Sdílet na Facebooku
