Stačil jeden dotek na vypínač a vyhodila jsem pojistky. Kolem mě se začaly bortit veškeré elekrické přístroje. Až pak jsem pochopila, proč…
Nedávno jsem byla na jednom víkendovém duchovním semináři. Brzy jsme si všichni padli do oka a prvotní šok z úplně neznámých lidí brzy opadnul. Bylo to báječné. Sešla se tam celá řada léčitelů, terapeutů a dalších zajímavých lidiček. Každý z nich přinášel určité poselství, radu nebo úsměv. I když náplň duchovní práce a praxe byla téměř u každého odlišná, nikdo se nad nikoho nepovyšoval. Vzájemně jsme se svěřovali a jak už to tak na takových seminářích chodí, dostala jsem srozumitelné odpovědi na veškeré otázky. Nikoho nepřekvapilo, když jedna z přítomných dam ostýchavě řekla, že už léta vidí všude okolo sebe aury. Prý to ještě nikomu neprozradila, přátelé by ji prý měli za blázna.
Na její tichou poznámku však ostatní zareagovali: „To by nás museli zavřít do blázince skoro všechny, každý máme něco. Klidně nám o tom pověz…“
Ten víkend mě velmi obohatil. Nemusela jsem se nijak obávat, když jsem se ptala na skřítky a víly, na posmrtný život, na to, jak si vybíráme své rodiče, apod. Témat bylo tisíce a mnoho z věcí, na které jsem se kdy bála zeptat, tam byly zodpovězeny. Nikdo nikomu svůj názor nevnucoval a to se mi moc líbilo. Buď jste se s ním mohli ztotožnit, protože vám to napovídal hlas srdce, nebo ne. Za ten víkend se mi neskutečně zvýšila intuice a byla jsem vnímavější ke všemu, co se okolo mě dělo.
Elektřina na mě měla alergii
Pak se ale stalo něco, co jsem nechápala. Po příchodu domů jsem totiž chtěla zhasnout v rozsvícené chodbě. Jenže 
přesně v okamžiku, kdy jsem se dotkla vypínače, ozvala se obrovská rána a světlo zhaslo. To by bylo ještě v pořádku, kdybych tím dotykem nevyhodila pojistky v celém bytě. Ovšem po krátkém ohledání jsem zjistila, že ani pojistkami v bytě to nevyřeším, vyhodilo to celý hlavní jistič. Samozřejmě mě to překvapilo, protože se mi to ještě nestalo, ale nepřikládala jsem tomu žádnou větší váhu. Pak jsem usedla k počítači a chtěla pracovat, jenže můj notebook přestával fungovat.
Nejprve mu vypadával obraz, pak se sám od sebe vypnul a nereagoval. Nechala jsem počítač být a šla jsem si lehnout do postele, abych si pustila film. Jenže i televize, když jsem kolem ní prošla, se začala chovat podivně. Zavolala jsem kamarádce Pavlíně z kurzu a ptala se jí, co to může znamenat. Uklidnila mě jednoduše: „Když uděláš ve svém vědomí na své duchovní cestě nečekaný skok dopředu, začne jeho změněná frekvence ovlivňovat elektrické spotřebiče. Je to běžné, jen to málokdo ví. Nic se neděje, posílej těm předmětům lásku a raději se už dnes ničeho nedotýkej. Brzy to přestane.“ A opravdu, přestalo. Mohla mě snad pouhá přítomnost na esoterickém kurzu nějak ovlivnit a zvýšit moje mozkové frekvence?
Zajímalo by mě, jestli s tím mají i ostatní čtenáři zkušenost a zda na to mají podobný názor, jako Pavlína…
Text: Z.J., Plzeň, foto: Shutterstock
Sdílet na Facebooku
