Je 14. dubna roku 1912, měsíční svit se odráží od hladiny atlantského oceánu a v ledovém kotli se právě odehrává poslední a marný boj o přežití. Pro stovky vyděšených nešťastníků se mrazivé hlubiny oceánu stanou osudné… Největší lodní katatrofu, která se kdy vepsala do lidských dějin, zná určitě každý. Zajímavé ale je, že si lidé mohli o této tragédii přečíst daleko dřív předtím, než se skutečně onu osudnou noc odehrála...
V roce 1898 vychází kniha jménem Marnost, jejíž autorem je námořní důstojník, Morgan Robertson.V té době je považována za bezvýznamnou dobrodružnou literaturu. Až po potopení světoznámé lodi Titanik přeběhne lidem při čtení díla mráz po zádech a z knihy se rázem stane senzace. Na povrch totiž vyplouvají neskutečné podobnosti Titaniku s fiktivní lodí jménem Titan. Nejsou to ale jen nápadně shodná jména obou lodí. Je v tom mnohem víc.
Jen náhoda nebo předtucha?
Loď Titan, o které pojednává mrazivý příběh, během své plavby narazí do ledovce v atlantském oceánu. Obě lodě patří britské lodní společnosti a jsou vyrobeny z ocele, přibližně stejně těžké a s podobným výtlakem. Naprosto přesně se shoduje počet šroubů (3), kapacita pasažérů (3000). Maximální rychlost Titanu je 25 uzlů, Titaniku 24 uzlů. Velikost lodí je taktéž podobná. Titan měřil cca 244 m, Titanik byl jen o 25 m delší. Obě lodě měly nedostatek záchranných člunů, které měly za následek veliké ztráty na životech. Titan vlastnil 24 člunů, Titanik 20.
Zhmotnily se myšlenky autora i čtenářů?
Obě zaoceánské lodě narazily do ledovce v atlantském oceánu. Při srážce si poškodily pravobok a obě tragédie se staly rovněž v dubnu. Nepřipadá vám to až moc podobné na to, aby v nich hrála roli jen pouhá náhoda? Morgan Robertson napsal tuto knihu, aby varoval společnost před nebezpečím, které se ukrývá v podobě ledovců. Lodní společnosti však toto varování ignorovaly. Je podle vás kniha Marnost jen pouhá shoda náhod nebo měla o čtrnáct let dříve varovat o blížící se katastrofě? Je možné, že ji autor napsal jako obyčejný dobrodružný román, který ale na sebe později vzal reálnou podobu? Tato kniha však není jediná, která je obklopena rouškou tajemství a náhledem do budoucna. Byla vydána spousta knih, která později došla naplnění, stejně jako Titanik. Někteří lidé věří, že pokud do nějakého svého díla vložíme dostatečně velkou představivost a emoce, můžeme ji nakonec zhmotnit. Zvláštní je i to, že mnoho pasažérů, kteří měli na palubě osudného Titaniku původně být, svou účast na poslední chvíli ve větších počtech odvolávali. Zachránila jim život intuice, že se schyluje k něčemu strašlivému? Oni byli skálopevně přesvědčeni o tom, že ano.
Text: Magdalena Hrabcová, FOTO: wikimedia
Sdílet na Facebooku
