Neklidné duše se vracejí: Zvláštní setkání s oním světem

Zachytil jsem na snímcích projevy paranormálních sil?

Procházím temnotou odlehlé chodby stáčející se k proslulému “zvonu”, který je nazýván jako Hagenův. Zatímco světlo mé baterky osvětluje toto zvláštní místo, ještě netuším, co se odehraje v následující minutě!

Zatímco přemýšlím o tom, co vše se říká o této podzemní lokalitě – od zkazek o tom, že kdo zaklepá třikrát na kolejnici, do roka zemře, až po to, že se zde má nacházet vstup do jiné dimenze, pořizuji snímky. Vzápětí zažiju překvapení až šok, když si ve vlaku prohlížím snímky z chodeb u takzvaného lomu Malá Amerika ve středních Čechách.

Šokující fotka z Hagenovy štoly

Na jedné z fotografií, kterou jsem pořídil právě v Hagenově štole, vidím na snímcích nejenom mého kamaráda, ale před ním se také ve vzduchu vznáší jakási mlhovina. Útvar má vzhled průhledného lidského těla a obličeje. Jde pouze o náhodu, nebo je za vším něco víc? Vždyť tento mlžný objekt až příliš připomíná šklebící se obličej jakéhosi člověka!

Zachytil jsem přízrak mrtvého dělníka?

Později si vzpomínám na příběh, který mi vyprávěl český spisovatel a záhadolog Otomar Dvořák, během našeho setkání.  V této chodbě totiž jakési podivné mlžné objekty vyfotografovali i další lidé – mezi jinými například trampové v 90. letech minulého století. Samozřejmě může jít pouze o zkondenzované páry, vždyť podlaha Hagenovy štoly je celá zatopená vodou – namítnou skeptici. Je tomu tak?

Nelze vyloučit ani toto vysvětlení, ale vzhledem k dalším podivným skutečnostem se nad touto příhodou musíme alespoň zamyslet. Proč se tyto mlžné útvary tak často objevují právě na některých místech – obestřených smrtí mnoha lidí? Mezi takové patří právě i štoly vedle zatopeného lomu u Mořiny, kde zahynuli lidé během posledního válečného konfliktu i krátce po něm. Vyfotografoval jsem tedy tehdy vskutku projev paranormálních sil? Každopádně o tento snímek, jsem vlivem poruchy počítače později přišel…

Na “hřbitově bláznů”

Podobně negativním místem má být i takzvaný Bohnický „hřbitov bláznů“, kam byli v první polovině 20. století pohřbíváni pacienti ze zdejší psychiatrické léčebny, včetně sebevrahů a vrahů. Kromě nich zde možná leží i někteří lidé, na kterých byly za dob stalinského teroru po 2. světové válce vykonány nelegální pokusy a možná i vrah rakouského arcivévody Františka Ferdinanda d’Este – mladík Gavrilo Princip.

Právě na toto nepříliš pozitivní místo, jsem se společně s kamarády vypravil na počátku tohoto roku. Od začátku naší výpravy nás doprovázel znalec zdejší prostředí – sympatický záhadolog a historik Jiří Vítek, který se o Bohnický hřbitov spolu se svými kamarády, již několik let stará. Vítek nás již od začátku upozornil, že lidé mají v některých částech tohoto hřbitova tísnivé pocity, nebo zde zaznamenají paranormální jevy.

Záhadné energie na mých snímcích?

Již o několik minut později, jsme se měli přesvědčit, že na jeho slovech je víc než zrnko pravdy. Jedno z vysoce energetických míst tvoří jedna ze hřbitovních bran, která tvoří cosi jako „uzávěr“ zdejších negativních energií. Zřejmě nebylo náhodou, že na snímku tohoto místa se mi vzápětí ukázalo jakési „energetické pokračování“ této zdi a Vítkův mobil zaznamenal skokový vzrůst elektromagnetického pole, které provází paranormální jevy. Tento zvláštní jev si můžete prohlédnout na mé fotografii brány, ale projevil se i na dalším snímku. Proto mohlo jít jen těžko o jev vzniklý třesením rukou při fotografování…

Proč se na fotografii objevilo zvláštní "prodloužení" zdi?

Něco podobného se však odehrálo ještě na dalších místech hřbitova, přičemž nejsilnější „aktivita“ se projevila u jednoho z mála zachovaných pomníků, kde leží Marie Tůmová – mladá matka dvou dětí, která zemřela ve dvacátých letech minulého století kvůli mozkové chorobě. Podle Vítka se dodnes její duše objevuje na tomto místě a lze s ní navázat kontakt. Ale o této záhadě Maruščina hrobu se dozvíte více až v některém z dalších článků. Existuje tedy zcela nezvratně posmrtný život, nebo jde pouze o projevy nám neznámých fyzikálních sil?

Autor: Petr Koutský

Fotografie: shutterstock.com a Petr Koutský

» zpět nahoru «