Mystérium legendárního jednorožce: Žil jeho pravzor na Sibiři?

Žil vzor jednorožce ještě v 10. století na Sibiři?

Všichni jsme o tomto tajemném zvířeti, které je nejčastěji zobrazováno jako bílý kůň s rohem, již slyšeli. Jde pouze o nepodloženou legendu? Kupodivu ne! Bájný jednorožec totiž měl svůj živý vzor!

Stepní tráva se vlní v prudkém větru. Lovci na koních se přibližují k mohutnému zvířeti, zarostlému tmavou srstí. Velká hmotnost živočicha, vzdáleně připomínajícího současného nosorožce indického, však není známkou jeho neobratnosti, ani pomalosti.

Vzápětí netvor přiběhne k jednomu z jezdců. Ještě než ozbrojenec stihne do jeho těla zarazit hrot kopí, zvíře muže srazí ze sedla dlouhým rohem. Vzápětí s ním lovce vymrští do vzduchu, aby ho o chvílí později rozdrtilo na krvavou kaši. Jeho spolubojovníci raději v panice ujíždějí pryč. Nechtějí, aby je potkal stejný osud…

Znali ho už antičtí Řekové?

Je předešlý příběh výňatkem z fantazy knihy, která je inspirována nereálnými příběhy o jednorožcích? Kupodivu nemusí být, přestože jednorožec v podobě, jak ho zobrazovali někteří středověcí i novověcí přírodovědci  nikdy neexistoval.

U antických Řeků lze vypátrat nejstarší zmínku o tomto tvoru ve spisu Indika, pocházejícího od řeckého lékaře a historika Ktésiase z Knidu, působícího v 5. století před Kristem na dvoře perského krále Artaxerxa II. Ktésias přirovnává velikost jednorožce k živočichu se vzrůstem koně, kterému z čela trčí dlouhý roh

Podle řeckého učence jde o velmi silné a rychlé zvíře, které při ohrožení útočí svým rohem na jezdce i jejich koně. Proto je lov tohoto monstra, které není vyhledáváno pro své maso, ale pro svůj údajně léčivý roh, velmi nebezpečný. Vymyslel si snad Ktésias celý příběh na základě legend a “přibájených” cestovatelských příběhů?

Až příliš shodná vyprávění!

Jenže velmi podobně popisuje tajemného jednorožce i český dějepisec, literát a pedagog Bohuslav Balbín, žijící v 17. století. Balbín dodává, že se tento tvor podobá koni se sloníma nohama, má vepří ocas, hlavu podobnou jelenu a strašlivě řve. Balbín zřejmě ve svém popisu čerpal z díla Historia Naturalis od slavného římského válečníka a filozofa Plinia Staršího, jakožto i z několika dalších zdrojů, popisujících takzvaného jednorožce velmi podobně.

Tajemství z lékáren

Takový mix zvířat by snad nevymyslel ani současný slavný spisovatel sci-fi, řeknete si.  Jenže ještě v některých středověkých zápiscích z lékáren se objevují zmínky o rohu z jednorožce, který měl pomáhat například proti otravě jedem, nebo padoucnici (epilepsii – pozn. redakce). Rohy z jednorožce lékárníci velmi striktně oddělovali od rohů dalších zvířat včetně těch z “moderního” nosorožce, kterého většina současných historiků a přírodovědců považuje za pravzor tohoto bájného tvora.

Co zažil Ibn Fadlán?

K řešení původu popisu zvláštního živočicha, nazývaného latinsky jako unicornis, nás zřejmě přivádí spis Risale (Zápisky) z pera arabského cestovatele a diploata Ahmada Ibn Fadlána, pocházející z první poloviny desátého století n. l. Fadlán, který během života procestoval vekou část jižní, východní i severní Evropy, se ve svém díle zmiňuje o mohutném a velmi vzácném zvířeti, žijícím tehdy u ruské řeky Jaushir.

„Má hlavu jako velbloud, ocas jako býk, kdežto tělo je tělo muly, a kopyta jsou rozštípnutá jako kopyta býka. Ve středu hlavy má dlouhý kulatý roh, který vyrůstá z hlavy zvířete a je na konci ostrý jako špička kopí,“ píše Arab ve svých zápiscích. Podle Fadlánova popisu je délka zvířecího rohu dospělého jedince vždy delší než metr a jde – opět, o srstnatého a velmi agresivního tvora, útočícího rohem na jezdce. Může být jen náhoda, že se jeho popis téměř shoduje s jinými středověkými autory?

Jaké je tedy řešení rébusu dávného jednorožce, který má podle dobových pramenů ještě v raném středověku žít jak na území současné Indie, stejně jako v některých částech Sibiře a východního Ruska?

Originální česká teorie

Současný český cestovatel, spisovatel a přírodovědec Jaroslav Mareš přišel ve svém článku, ze kterého čerpám, s originální teorií.  Popis údajného jednorožce, o kterém se jako o indrikovi (překroucené ruské slovo jednorožec – pozn. redakce) cestovatelům ještě v 10. století zmiňovali i některé sibiřské kmeny, totiž nejvíce odpovídá obrovskému nosorožci Elasmotherium sibiricum. Toto obrovské monstrum o váze přes dvě tuny, obývalo před deseti tisíci lety rozsáhlé evropské a a asijské stepní oblasti. Proč je právě ono žhavým kandidátem?

Na rozdíl od současných nosorožců, i pravěkého nosorožce srstnatého, disponovalo toto monstrum výškou koně, hustou srstí, „rozeklanými“ kopyty, stejně jako abnormálně dlouhým a ostrým rohem, vyrůstajícím z jeho čela! Jednalo se také o velmi nebojácné a agresivní zvíře, které zřejmě využívalo svůj ostrý roh k útokům. Přežila tedy tato zvířata v odlehlých oblastech Asie a Evropy až do historických dob, aby se stala vzorem pro bájné jednorožce?

Více informací o jednorožci najdete v zajímavém článku v časopise Záhady života 3/2015 na stranách 12 až 15.

Autor: Petr Koutský (zdroj Jaroslav Mareš)

Fotografie: shutterstock.com

» zpět nahoru «