Děsivé jevy na Lemberku (2. část): Příchozí z neznáma

Komu patřily kroky, ozývající se z prázdné chodby?

Předchozí díl mého vyprávění vás zavedl do komnat zámku Lemberk, kde se často odehrávají paranormální jevy. V pokračování se dozvíte o šokujících zážitcích autora a bývalé kastelánky, souvisejících s tímto místem.

Také další tajemný zážitek paní Černé (současné kastelánky na Lemberku – pozn. redakce), souvisí s Bajkovým sálem. Z něj se jednou nemohla dostat do vedlejší místnosti. Zpočátku si myslela, že příčinou je zaseklý zámek dveří, a proto poprosila svého kolegu o jejich odemčení. Když oba konečně vešli do vedlejší vytápěné komnaty, překvapil je nezvyklý vítr a zima. Poté je však čekal další šok! Oba viděli, jak se sama otevřela skříňka starých sloupových hodin, u kterých v tu chvíli nikdo nestál! Jak se mohla sama otevřít, pokud byla její dvířka předtím pečlivě uzavřena? Mnozí nedůvěřivci mohou oprávněně namítnout, zda předešlé příběhy nejsou pouze zveličené strašidelné historky pro znuděné turisty. V tom případě je zarážející, že se s paranormálními fenomény na Lemberku setkala i bývalá kastelánka na Lemberku Jana Talafantová, která byla zpočátku zatvrzelá odpůrkyně jakýchkoliv tajemných teorií.

Jako z hororu

V sedmdesátých letech minulého století občas slyšela za nocí z chodby vedoucí k zámecké kapli zvuky lidských kroků. Protože si myslela, že jde o jakéhosi vtipálka nebo zloděje, počkala si na něj uvnitř potemnělé kaple. A po několika probdělých nocích se skutečně dočkala! Z chodby zaslechla zvuky těžkých okovaných bot, které se pomalu přibližovaly ke dveřím. Opovážlivec již musel být na dosah, když kastelánka prý spatřila, jak se otáčí klika. Její až na dřeň mučená psychika již nedokázala dále vzdorovat. Talafantová rychle rozsvítila baterku a prudce otevřela dveře. To co tehdy spatřila, hraničilo s dějem povedeného hororu. Světlo svítilny klouzalo po podlaze prázdné a uzavřené zámecké chodby, v níž nikdo nestál a ani se z ní nemohl tak rychle dostat pryč. Všude kolem bylo absolutní ticho. Kam se poděl onen záhadný noční chodec? Neměla to být však poslední děsivá příhoda této ženy. Kromě několika dalších historek kdysi Talafantová vyprávěla také o tom, jak se jí údajně málem stala osudnou hůlka, kterou dostala od bývalého správce severočeského zámku.

Temná historie

Tato hudebně nadaná kastelánka prý jednou hrála na Lemberku v noci na klavír. Vedle sebe položila onu hůlku, a protože byla unavená, položila na ni ruce. Najednou ucítila, jak jí cukla hlava. Viděla prý dvě zelené ruce, jak jí s holí klepou. Lekla se a odhodila ji pryč, a vzápětí usnula. Myslela si, že šlo pouze o podivný sen, ale ráno jí údajně čekalo nepříjemné překvapení – na jejím krku byl položen nůž, který byl součástí této rozkládací hole! Chtěli ji snad jakési zvláštní síly varovat, aby v noci nerušila jejich klid? Vždyť Lemberk pamatuje mnohé neklidné časy, které by jeho tehdejší obyvatelé nejraději zapomněli! Předchůdce zámku – původně obranný hrad Löwenberg, byl založen již ve 13. století šlechticem Havlem z Lemberka. Ten na rozdíl od jeho manželky – známé léčitelky Zdislavy, prý neměl zrovna dobrosrdečnou povahu, spíše naopak.

Dávné zlo ožívá?

Havel proslul svou bezohledností a krutostí. Také někteří další majitelé tohoto hradu a zámku neoplývali zrovna dobrotou. Lemberk byl také později dobyt husity. A v jeho zdech se zřejmě dodnes odehrává cosi, co připomíná tyto dávné a krvavé časy. Ale přeskočme z dávných věků do nedávné éry. Když jsem se před pěti lety poprvé dozvěděl od mého kamaráda Ivana Mackerleho o podivných událostech na tomto zámku, dostal jsem ihned chuť Lemberk navštívit. Přestože od té doby uplynul ještě téměř rok, na tento zámek jsem se opravdu vydal. Naše několikačlenná skupina dobrodruhů byla dvojím vybavena záznamovým zařízením na zachycení zvuku, dvěma fotoaparáty, a především zvědavostí. Údajnou přítomnost záhadných jevů na Lemberku jsme brali poněkud s nadhledem.

Autentické zážitky

Naše mírná skepse se však postupem času změnila téměř v jistotu, že s tímto bývalým šlechtickým sídle není něco v pořádku. Udeřila půlnoc a z prostor prázdného nejvyššího patra zámku jsme slyšeli nejenom velmi zřetelné silné rány, připomínající zvuk těžkého padajícího nábytku, ale také něco mnohem, mnohem podivnějšího. Z prázdné chodby před námi se najednou ozvaly šouravé kroky, které se k nám blížily. Nevěřícně jsme se dívali před sebe, kde sice nikdo fyzicky nestál, ale kroky byly slyšet stále. Jakoby kdosi neviditelný chodil kolem nás, aniž by však s námi chtěl jakýmkoliv způsobem vejít v kontakt.

Okno do jiných dob

Tu noc se tento zvláštní jev ještě několikrát opakoval a slyšeli jsme ho velmi zřetelně všichni. O halucinace se tedy jednat rozhodně nemohlo. Byli jsme snad ovlivněni naším očekáváním, nebo jsme se stali svědky paranormálních jevů? Vzhledem k mnohokrát potvrzeným zážitkům dalších lidí, kteří na Lemberku zažili něčeho podobného, je téměř jistá druhá – podivuhodná varianta! Bohužel naše technika tehdy jako důkaz paranormálních aktivit selhala, neměli jsme finance na drahé přístroje a tomu odpovídala i jejich nevalná kvalita. Ivan Mackerle mi kdysi řekl: „Na Lemberku existují síly, se kterými není radno si zahrávat.“ Přestože na první pohled může jeho věta vypadat přehnaně, také další události, související s tímto místem, ji mohou potvrzovat. Někteří minulí pracovníci z Lemberka vyprávěli, že zde na chvíli zahlédli desítky lidí ve středověkých šatech. Tito návštěvníci z jiných dob, měli vzápětí zmizet.

Porucha není na vašem přijímači?

Také já sám jsem zaznamenal něco více než podivného ve chvíli, kdy jsem o Lemberku psal. Náhle se přerušil poslech běžné radiové stanice, a z počítače se asi na pět vteřin ozvaly zvláštní nesourodě chraplavé hlasy, podobné EVP.  Mohlo se samozřejmě jednat o čistě technickou poruchu, ale zvláštní byl zcela změněný hlas onoho cosi, co ke mně prostřednictvím rozhlasové stanice na chvíli promluvilo. Popis dalších zvláštních událostí, souvisejících se severočeským Lemberkem, by zabral mnohem více prostoru, než snese rozsah dvou článků. Avšak za dobu, kdy se o toto severočeské místo a záhady intenzívně zajímám, jsem shromáždil mnoho dalších podivných skutečností a tajemných jevů, přesahující naše současné poznání. Je snad tento zámek jakousi branou do jiných dob, nebo dokonce světů? Svět, viditelný pro nás v tuto chvíli, jen zřejmě pouze jedním z mnoha dalších, což koneckonců dnes připouští již i mnozí vědci…

Autor: Petr Koutský

Fotografie: Petr Koutský

 

» zpět nahoru «