Krvelační upíři a Odhalená magie z roku 1922

TAJEMNO A EZOTERIKA / 14. 3. 2012

V knize Odhalená magie Karla Weinfurtera z roku 1922 nacházíme definici upíra: „Upír je vlastně astrální tělo zemřelého, které se nesmířilo se smrtí svého nositele – těla hmotného. Stává se tak u lidí sobeckých, upnutých velmi silně k pozemskému životu…

„…Astrální tělo normálně zaniká po rozpadu těla hmotného, ze kterého během života čerpalo svou energii. Protože tento zdroj už nemá, přimkne se k živým a cizopasí na nich. Není proto třeba, abychom pomýšleli na skutečné sání krve. Postačí, když se upír napojí na auru své oběti a čerpá z ní. Z takového spojení vzniká u napadaného člověka pocit, jako by byl škrcen, má potíže při dýchání, závratě a celkový úbytek sil. Modré skvrny na krku se objevují pouze u lidí, přesvědčených o tom, že byli napadeni upírem. Jsou to vsugerovaná stigmata. Také fantom upíra, viditelný pouze při srážce s protikladným energetickým polem, není samozřejmě hmotný. Tělo z hrobu nevstává. Ovšem je pravdou, že pokud trvá energetické napojení na živé osoby, potud zemřelé tělo nepodléhá rozkladu.“ Tolik Karl Weinfurter.

Bytosti z jiných světů
Na rozdíl od můr nejsou upíři vidět v zrcadle. Zrcadla, stejně jako křišťálové koule a jiné lesklé předměty, představují po celém světě symbol světa v jiných dimenzích. Je možné, že odráží negativní energii. Finové a severské národy znají kobolty. Jsou to ochránci domácnosti a stájí. Kobolt je malý skřítek, který musel být pravidelně krmen mlékem, medem či krví.

U nás mu říkali staroslovenský děd, býval to druh prapředka rodu. Zjevoval se v podobě skřítka s holou hlavou a pronikavýma očima. Ve tmě svítily tyto oči jako oči kočky, neměly však žádné panenky. Bydlel pod prahem domu a chránil obyvatele před zlými duchy. Když se však na něho s jídlem zapomnělo, rozzlobil se a seslal na celou rodinu zhoubnou nemoc. Ta se projevovala pak chřadnutím a únavou. A zřejmě pak skřítek začal žít z životní energie členů rodiny.

Staří Slované byli stejně jako třeba Keltové a jiné národy přesvědčeni, že vedle našeho světa existuje ještě jiný svět, kde sídlí duše zemřelých. Pokud nebožtík spáchal na tomto světě něco špatného, zabil své bližní či dobrovolně ukončil svůj život sebevraždou, mohl se podle jejich víry opět vracet na náš svět. Pro takové oživlé mrtvoly měli pojmenování upír nebo vampír.

Nesmrtelný Mylata
V Čechách se o upírech zmiňuje Kronika Neplachova z roku 1336 – tedy z doby Karla IV. Píše:“ V Čechách sotva míli od Kadaně, ve vsi řečené Blov, zemřel jakýsi pastýř jménem Mylata. Ten každou noc vstával, obcházel všechny vesnice v okolí, strašil lidi, vraždil a mluvil. A když ho vykopávali, protože musel být spálen, nadmul se jako býk a hrozně řval. A když ho pokládali do ohně, kdosi popadl hůl, bodl do něho a hned se vyřinula krev jako z hrnce. Nadto když už byl vykopán a položen na vůz, spojil nohy k sobě, jako by byl živý. Když byl spálen, všechno zlo se uklidnilo.“

Zabil ji zesnulý muž?
V hrobech z dob Velkomoravské říše objevili archeologové případy nebožtíků pochovaných se svázanýma rukama a nohama, případně s kamenem rozbitou lebkou. Někdy je nebožtík doslova zarovnán kameny. Podle docenta Zdeňka Klanici, který prováděl výzkum vykopávek u Mikulčic, se jedná o protiupírská opatření, aby se mrtví již nevraceli mezi živé. Před časem odkryli archeologové nedaleko Čelákovic slovanské pohřebiště z 10. Století. Zde se našlo dvacet osob rovněž pečlivě zatížených kameny. U Horních Počernic u Prahy bylo odkryto celé vampýrské pohřebiště. Tito mrtví byli rozsekáni na kusy nebo byli zavaleni velkými balvany.

Případ, který se odehrál v Praze v roce 1540, popisuje polský renesanční spisovatel Bartoloměj Paprocký z Hlohol. Ve svém díle Zrcadlo Čech a Moravy: „Léto páně 1540 žena na Novém Městě pražském v Koňském trhu (dnešní Václavské náměstí) v noci když spala, od muže svého umrlého udávena byla a pochována 16. měsíce máje“. – Není tedy zřejmé, jestli manžel svoji manželku udusil ve smrtelné křeči, nebo zda může jít o případ upíra.
To se dneska již můžeme jen dohadovat…

Text: Magdalena Zachardová ze své knihy Fascinující svět záhad, foto: Shutterstock